Digitální alba ve stylu Bonny a... klid

Digitální alba vycházejí čím dál častěji, mnohý titul pak zůstane jen v této podobě. V okamžiku, kdy se také naše republika (s raně kapitalistickým právním prostředím) začlenila do tvůrčího společenství Creative Commons, můžeme sdílet obrovské množství hudby i my, i když se značným zpožděním. Jsme zavaleni lavinou digitálních nahrávek různé úrovně, od těch geniálních až po ty nejbizarnější roztodivnosti. Internet coby umělecké médium působí svou bezedností a bezuzdností proti smyslu tvorby jako netuctového vyjádření skutečnosti nebo výletu do říše fantazie, jež rozšiřuje a tříbí naše vnímání, vědění a vědomí. Je to mnohdy jen nenažraný svět zábavy pro jediný okamžik, kdy konzument nepotřebuje nic nového, naopak – chce se setkat pouze s tím, co zná, a ví, kam to zařadit.

Pokud celý život poslouchám hudbu a vím, že mi toho spousta zůstane stejně neobjevena, jsem na tom vlastně úplně stejně jako nepoučení konzumenti. Také těkám. S pocitem, že tohle je ztráta času, skáču ze vzorku na vzorek, z alba na album, z písničky na písničku, aniž bych je vyslechl celé. Když jsem při svých plavbách po moři nul a jedniček narazil na Cicada Music Inc., zpozorněl jsem. Tato společnost pod licencí Creative Commons a se sídlem v kanadském Novém Skotsku byla založena v roce 2007 dvojicí Bonny & Spencer Morgan. Není to ani label (poskytuje audio a video služby, hudební a filmovou produkci apod.), přesto vydala dvě digitální alba, za nimiž stojí DJ Bonseye Bonny Morgan.

Původem kalifornská zpěvačka, písničkářka a kytaristka se od svých 14 let věnuje hudbě jako profesionálka. Kromě hudby vystudovala v Los Angeles také herectví, dabing a filmovou produkci, procestovala sama nebo s různými kapelami celý svět. Dlouhodoběji působila v Japonsku, Číně, Jižní Koreji a na Havaji. Zde potkala budoucího partnera, Kanaďana, schopného ajťáka a manažera. Bonny Morgan je také zdatnou skladatelkou – píše hudbu pro film, TV, videohry, reklamu, módní přehlídky, výstavy. Často vystupuje, na pódiu se vedle ní objevili třeba jazzový trombonista Russ Little, multižánrový bubeník Russ Miller nebo legendární disco diva Evelyn „Champagne“ King.

Hned v prvním roce existence firmy Cicada Music Inc. tu Bonny Morgan natočila album Acoustically Yours. Obsahuje devět známých písní, ať již popových evergreenů či jazzových standardů. Většinou si vystačila sama s kytarou, takže deska vyznívá spíše folkově než retro-jazzově. Když posloucháte v jejím podání třeba Autumn Leaves, Blue Moon, My Heart Belongs to Daddy či On the Sunny Side of the Moon, máte pocit, že písně jsou jednoduše řečeno nedodělané, v lepším případě, že to jsou demo nahrávky. Občas si vypomůže dvojhlasem (Scarborough Fair - jak jinak...) či vícehlasem (Route 66), dokonce drobnými perkusemi (Cicada), ale songy přesto jaksi prošumí. A je to škoda, protože zpěvačka má příjemný, níže posazený hlas, sice bez velkého výrazového rejstříku, ovšem nikoli plochý. Ale rozhodně nejazzový, alespoň co se týče frázování a dynamiky, což by ani tak nevadilo – u některých písní to dokonce pokládám za přednost.

O to více jsem byl zvědav na její druhé album, které stvořila pod jménem DJ Bonseye o dva roky později: Digitally Yours. Předcházela ho pověst neobyčejné fúze smooth jazzu, funku, popu, urban-dance, techna, chill outu, ambientu a trip-hopu. Prý doporučeno těm, kteří rádi Portishead, Mobyho, Trickyho, Björk a milují scenescapes à la Twilight Zone. Dobrá, občas vykoukne něco podobného, dokonce i zastřený vokál a akustické piano, přesně tak, jak to má být, ale chybí tomu moment překvapení, všechno už to bylo předtím tisíckrát semleto, přežvýkáno, převařeno. Naštěstí jedenáctka kompozic netrpí jedním podstatným nešvarem: přílišným natahováním stopáže. Její skladby se neproměnily v kolovrátky, takže poslech je vlastně příjemný, občas dokonce vzrušivý (třeba ve Velvet Electricity a hlavně Surrender Dorothy).

A s tím mám problém... Považuji za ztrátu času poslouchat hudbu pouze kvůli příjemnému pocitu. Co potom, když hudba utichne?! Potřebuji, aby nějaký čas doznívala. Aby rezonovala. Abych na ni myslel. Měl chuť si ji pustit znovu. A nebo aby se dokonce stala součástí mé osobnosti, natrvalo. Jako třeba Love Supreme Johna Coltranea... (A když jsme u elektronické hudby, mám v sobě už navždy Katharsis Czeslawa Niemena.) Ano, opsali jsme kruh: Jsme zavaleni lavinou digitálních nahrávek různé úrovně, od těch geniálních až po ty nejbizarnější roztodivnosti. Ale víte co – zkuste si to sami – třeba v ní najdete to, co hledáte.