Dřív sebevražda, dnes turistická atrakce - Everest

Dřív sebevražda, dnes turistická atrakce. Mount Everest po dlouhou dobu patřila mezi místa, které lidské oko nespatřilo, peníze však všechno mění. V roce 1996 se ale nejvyšší hora světa rozhodla, že si na dvě skupiny odvážlivců trochu došlápne. A lidé umírali. Jeden z přeživších o tom napsal (Jon Krakauer), Baltasar Kormákur to zrežíroval a Dario Marianelli k tomu složil hudbu. Mrazivou pouť ke smrti.

Neobvyklá volba, pustit sentimentalistického italského skladatele k převážně drsnému chlapskému dobrodružství, ale vyplatila se. Marianelli skvěle pracuje s dřevěnými dechy a svými trademarkovými smyčci, které vhání do očí slzy, ale štěstí. V kombinaci s obrazem dokonale zachycuje nadšení horolezců, které čeká poslední, největší výzva, i únavu, strach a nejistotu. Majestátní a dramatická hudba je doplněna o tradiční tibetské nástroje (Arriving at the Temple) a procítěné dechy se zakousnou do kabátu jako vichr ve čtvrtém táboře, den před finálním výstupem. Rychlé plechové perkuse protknuté hlavním tématem expedice, nebo ženský vokál evokující smrt, stejné jako volání sirén, ihned vtáhnou do děje. Dva přístupy, které Dario Marianelli volí a většinou se doplňují, mohou při přechodech rušit. Místy jsou trochu překvapivé a násilné. Netradiční je i keltská příchuť smyčcových nástrojů, tím spíše když jsou hrdinové převážně z Nového Zélandu a USA.

Hudba k výstupu na Everest je výpravná a spolu se silným ústředním tématem spoluvytváří působivý zážitek z filmu. Sama o sobě nabízí solidní poslech, ale Marianelli už mnohokrát dokázal, že to umí i lépe. Tentokrát se ponořil až po kolena do neprobádaných sněhových plání a zvládl to pouze se ctí.