Full Moon Stage 2021: Lonker See

Jen těžko se věří tomu, že polská čtveřice Lonker See se potkala ve studiu teprve v roce 2016. Během necelých čtyř let stihli totiž nejen vydat tři dlouhohrající alba, ale hlavně překlenout poměrně dramatický a rozsáhlý oblouk od ztěžklého stoner rocku přes postjazz až ke zdánlivě nesourodé spacerockové psychedelii, kterou se pyšní jejich únorová novinka Hamza. Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech, které zejména na vyzdvihovaných živých koncertech často končí v repetitivních krautrockových vírech.

Členové Lonker See pochází z přímořského Trojměstí, jak bývá nazývána oblast, kterou tvoří trojice přístavních měst Gdaňsk, Sopoty a Gdyně. Právě vzdušnost a široké otevřené obzory jsou pro tvorbu skupiny, která odstartovala coby projekt basistky Joanny Kucharské a kytaristy Bartosze Borowského, charakteristické. Zatímco na prvních nahrávkách se Lonker See drželi poměrně tradičních schémat, na druhém albu One Eye Sees Red se nadechli k odvážnému konceptu jakéhosi postjazzu, zdobeného pozvolna budovanou atmosférou, decentními nájezdy saxofonu a výjimečných smyslem pro každý zvukový detail. Na turné k tomuto albu vystoupili na mnoha evropských podnicích, včetně slavné barcelonské přehlídky Primavera Sound nebo showcase festivalu Eurosonic Noorderslag, a překvapení návštěvníků jejich koncertů nemohlo být větší. Místo propracovaných a dokonale vygradovaných kompozic totiž Lonker See předvedli naprosto strhující a hlasitou psychedelickou show s oslňujícími odlesky dubu nebo elektroniky i žahavými plameny free jazzu. Jejich vystoupení zněla jako čelní náraz animalismu Captaina Beefhearta s experimentální vášnivostí německých pionýrů Can, to vše za přísného dohledu vizionáře Alejandra Jodorowského.

Na novém albu Hamza jako by se všechny podoby zvuku kapely protnuly v jeden opulentní, těžko rozeznatelný a zároveň fascinující obraz. Novinka upoutá na první poslech zpěvem Kucharské, která zde dostává daleko větší prostor, podobně výrazná je také úsporná, ale o to naléhavější hra bubeníka Michala Gose, a zejména vklad saxofonisty Tomasze Gadeckého, který zároveň přináší čím dál výraznější porci samplů a elektroniky. Právě Gadeckého saxofon je pro strukturu skladeb určující, což zmiňuje i recenze v magazínu Full Moon: „Saxofon není vyloženě samonosný a iniciativu přebírá, jen když potřebuje skladbě přitáhnout otěže, ale nezřídka se sám pořádně splaší. Jenže konkrétní, tepající rytmus, a hlavně hmota ostatních nástrojů mu nedovolí úplně svobodné manévrování. To Lonker See náramně svědčí. Skladby švihácky rázují a vyhýbají se přitom příliš velkorysým psychedelickým improvizacím. To ovšem neznamená, že by se nedokázaly rozbouřit.“ Podle respektovaného anglického serveru The Quietus jsou zase Lonker See „impozantní nestvůrou, která své skladby raději vždy dobývá od nuly, místo aby sledovala tradiční cesty“. Není možné zaručit, na jaké místo vezmou Lonker See diváky v Ostravě, jisté ale je, že půjde o fascinující a nezapomenutelné dobrodružství.