Hitler nespáchal sebevraždu

Kniha Už je tady zas německého spisovatele s maďarskými kořeny Timura Vermese se stala bestselerem v Německu a její překlady se šíří Evropou jako legendární blitzkrieg. Zdařilá obálka čtenáři poodhaluje, o čem kniha s největší pravděpodobností bude.

Představme si situaci, že Hitler na sklonku II. světové války nespáchal sebevraždu, ale usnul spánkem tak tvrdým, že se probudil v roce 2011. Bez Evy Braunové, Bormanna, Goebbelse a dalších. Strůjce jednoho z nejděsivějších „konečných řešení“ se opět ocitá ve „svém“ Německu, ovšem v dnešní – moderní – době. Lidmi je považován za zkrachovalého komika, imitátora mrtvého Vůdce. Načrtnuté téma připomíná zfilmovanou francouzskou komedii Návštěvníci s Jeanem Renem v hlavní roli. S filmovým zpracováním má Vermesova kniha společné sarkastické, někdy až cynické komentáře k době, ve které žijeme. Vermes k prezentaci svých názorů využívá člověka, který „zaspal“ posledních 66 let. Německo už není ve válce, kancléřem země je žena, klobouky a vojenské uniformy vyšly z módy, lidé na ulicích používají krabičky, do kterých neustále něco ťukají. Masovým mediálním kanálem není rádio, ale televizní obrazovka a nějaký „interlet“, který se dá skvěle použít k šíření vlastních pravd. Potud situace legrační.

Co se dnešního mediálního a kulturního prostředí týče, Vermes si ústy hlavní postavy nebere servítky – dokáže kousavě vylíčit tuctovost, která konzumenta mediálního průmyslu sežvykuje, aniž by si to uvědomoval. Lze snad lépe popsat „přeinformované“ zpravodajství než jaké je nahlíženo Hitlerovou optikou? „… přes obraz však neustále běhaly proužky obsahující někdy číslice, jindy zase písmena, jako by to, co říkal hlasatel, bylo v konečném důsledku nepodstatné…” Ani mainstreamová kultura, jejíž podstata se v průběhu uplynulých desetiletí mění pramálo, neunikne kritice: „Naprosto bezmyšlenkovitá hatmatilka se za uplynulých šedesát let ovšem nezměnila, zřejmě i dnešní čtenářstvo považovalo za náročné čtení pouze ty texty, které pro něj zůstaly pokud možno nesrozumitelné…” Pomocí těchto prozření se „probuzený” Hitler stává mediální hvězdou a národ jej opět miluje. Kromě pamětníků, kteří válečnou dobu nejen zažili, ale kvůli rasovému původu si nacistické hrůzy vytrpěli dvojnásob. Kdo však dnes bere varování starší generace vážně, když ta dnešní má podobu tří opic, z nichž si jedna zakrývá ústa, druhá uši a třetí oči? Lidstvo je nepoučitelné, přešlapování v začarovaném kruhu nekončí.

Posledním cílem, který chce Vůdce uskutečnit, je založení (staro)nové strany, která by navrátila slávu velkého Německa s líbivým heslem „Všechno nebylo jenom špatné”. Letmým pohledem na politickou situaci a výsledky voleb u nás se čtení knihy spíše než zábavou stává varováním a nepříjemným mrazením. Po delší době se objevila kniha, která přináší přidanou hodnotu – záleží vyloženě na čtenáři, jestli se chce pouze bavit, nebo i popřemýšlet o sociálních aspektech dnešního světa.