Hundredth: Beránci v rouše vlčím

Je milion kapel, který můžete popsat slovama: „moderní hardcore“, „kombinace řevu s melodickým zpěvem“ a ke kterejm podobnejch přirovnání vysypete z rukávu tucty. O každý z nich by moh cynickej skeptik a chronickej hejtr říct, že je to jenom stá kopírka čehokoliv. Paradoxně zrovna kapela, která si přívlastek „stá“ dala drze do názvu, se tomuhle popisu vymyká.

Vlastně by mělo bejt všechno v mezích. Postupy už známe, zvuk kytar i rytmy bicích taky. Ale něco je tu už na první poslech jinak. Dlouho jsem dumal, ale asi nedokážu nazvat Hundredth jiným slovem než „těžkotonážní“. Jejich koncert před dvěma lety na Sedmičce (předskakovali tenkrát kapele Vanna) od prvních tónů trhal nejenom bubínky, ale především koule, a to už je u kapel výše zmíněnýho žánru dneska výjimka. Ani stopy po opatrnosti a křečovitosti, se kterou se dneska setkáme u spousty uskupení nejmladší generace hardcoru. Syrovost jejich podání naprosto poráží. O tom mimochodem svědčí i jejich nahrávky. Za mě se největší překvapení konalo v podobě coveru hodně profláklýho songu Hurt, kterej zná dneska i každý školou povinný hipsterský děcko, ať už ve strašidelným originálu od Nine Inch Nails nebo v daleko zprofanovanější verzi (ale co si budeme povídat, ta slzička prostě ukápne, je to fakt silný) od Johnnyho Cashe. Bejval bych tipoval, že verze jenom s uřvaným vokálem a jednoduchou aranží bude chabej pokus. V podání Hundredth z tý temný syrovosti vstávaj vlasy na hlavě.

Dost zajímavou vlastností týhle šest let starý americký kapely z města Myrtle Beach v Jižní Karolíně je mimohudební přesah. Dennodenně se vyrojí spousta novejch kapel, který uměj hezky vypadat, načesat si vlasy, zastřihnout fousy, zkérovat ruce na míru a brutálně zařvat podle učebnice, ale nějakou původní myšlenku hardcorový scény neviděly ani z letadla. A kluci z Hundredth to vzali z úplně jinýho konce. Ano, padne tu to zakázaný slovo od „k“, Hundredth jsou křesťani. Podle rozhovorů ale nechtěj bejt chápaný jako křesťansky zaměřená kapela a už vůbec ne jako kapela, která by podporovala jakoukoliv církev. Když budu trochu parafrázovat, chápou svojí víru jako prostředek k myšlence jednoty všech lidí, k tomu vysrat se na nějaký rozdíly a pomáhat si navzájem. Nevím, ať se moje cynická duše snaží sebevíc, tak na tomhle prostě nemůžu najít nic špatnýho. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli to kapela myslí upřímně, anebo je to snůška keců a lákadlo na nic netušící posluchače. Jako odpověď na tyhle pochyby by se dalo argumentovat organizací, kterou členové Hundredth založili. Jmenuje se „Hope into humanity“ (Víra v lidskost) a je to neziskovka, co získává peníze pro různý lidi v nouzi po celým světě. Opět, nemůžu na to namítnout ani ň.

Ale abychom tady z toho neudělali jenom opěvnej chorál na motivy evangelia, Hundredth kromě toho, že jsou očividně hodný kluci, co pomáhaj i babičkám přes přechod, taky dost kopou prdele na pódiu a to tak, že se lecjakej moderní ultra-metal může jít zahrabat. Kdo ocení to, že se věnujou i všem těm záslužnejm činnostem, pro toho o to líp. Komu celá ta věc s vírou trochu vadí, buďte si jistý, že až Hundredth naběhnou na stage, rázem vám to bude všechno jedno. Jak napovídá název, tohle je jedna kapela ze sta.