Hledání hlasu (Obongjayar)
„Chtěl jsem složit hudbu, kterou bych mohl od začátku do konce poslouchat, když večer vyrazím ven,“ vypichují jedno z jeho prohlášení promomateriály k festivalu Pop Messe, na němž v létě vystoupí.
Ještě před vydáním alba IAMX zveřejnil dvě videa, abychom věděli, co od téhle elektronické proměnné očekávat.
Projekt IAMX, za nímž stojí britský alternativní umělec Chris Corner, přichází s pátou deskou The Unified Fields. Následuje světové turné, v jehož rámci se zastaví 4. dubna i v pražské Roxy. Ještě před vydáním alba IAMX zveřejnil dvě videa, abychom věděli, co od téhle elektronické proměnné tentokrát očekávat.
Nejprve se objevil klip k titulní The Unified Fields. Tradičně heslovitý text se snaží zpodobnit rozpoložení člověka zahnaného do kouta, do kouta svého nitra. „Pouze proto, že mě to nezajímá, neznamená, že nic necítím. To, že nic necítím, neznamená, že nerozumím.“ Corner pokračuje ve svých „vědeckých metaforách“, které používá k psychologickému postižení člověka, zde si z fyziky, kterou kdysi studoval, vypůjčil „jednotnou teorii fyzikálních polí“, k níž odkazuje celé album.
V nejčerstvějším kousku pak Corner vyhrotil svou uměleckou ideu až na ostří nože. Video I Come With Knives je totiž dokonalým spojením agresivních a zoufalých výkřiků, uklidňující, pohádkově laděné hudby a vizuální divočiny se sexuálním podtextem, která pracuje s typicky iamxovským potíráním genderových rozdílů a odehrává se v kolorovaném pseudo-westernu.
Cornerovo vyhublé tělo oděné do černé kůže se trhavě zmítá na žhavých pouštních balvanech, do toho probleskuje jeho černě namalovaný obličej budící dojem mrtvoly a hlas útočně zaburácí: I come with knives! „Vizuální umění je pro mě čím dál důležitější. Ale hudbu mám pod kůží, té už se nikdy nezbavím,“ říká Chris Corner. Jde to vidět – nový videoklip je umělecky dále, ovšem jeho hudba je stále působivější.
Popisovaná scéna vypadá jako výňatek z hororu, ale písnička působí až neskutečně uklidňujícím dojmem. Sound je plný, kompozice těkavá a křehká díky jemným hudebním zvukům cinkajícím do výšek, zároveň je to hrubé a divoké, plné vřeštění, které vás uspokojuje – chce se vám ječet a řvát, protože každodenní svět vás k tomu dohání. A jak tak křičíte a myslíte si, že z šílenství světa puknete, všechno se najednou zklidní a nastoupí docela jemňoučký, laskavý ženský hlásek, který vás německy kolébá pohádkou o dětech, hvězdách a motýlech.
„IAMX“ - možná někdo zapomněl vypnout caps lock, možná někdo chtěl říct, že tohle bude ve velkém stylu.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
