Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

Přišli jsme v černém

Společně lesem

Přišli jsme nocí

Srdcem opět sem

Prosté hudební album se někdy může změnit v jakýsi umělecký testament. Může se stát konzervovanou kolektivní vzpomínkou, která je v omezené míře distribuována mezi ty, kteří chtějí naslouchat, chtějí být součástí. Tak je to s nahrávkou Společenství, jež vzešlo z uskupení s primitivně emblematickým názvem Černý kov.

Album je záznamem části hudebního putování skupiny přátel, metalových muzikantů, sdružených v Kruhu souznění duší, kteří se objevili v dlouhé řadě dalších projektů. Nahrávky vznikly mezi lety 2006 až 2018 na rozličných místech spjatých s existencí Kruhu. A není jen prostým CD, ale i artefaktem, originálem. Nosič samotný je totiž posílán v obálce, kde se nachází částečky z míst, kde vznikalo. Na posluchače se tak vysype jehličí, kosti i uhlíky. Kus plastu s hudební stopou si tak sebou nese svůj originální genius loci.

Upřímnou řečí

Společným slovem

Sami se sebou

A sami za sebe

Společenství je prosycené duchem severského black metalu, dravého, ale přesto melodického. Zvuková kvalita, jak se dá očekávat ze způsobu nahrávání na různých místech a za různých podmínek, je poněkud kolísává (snad jen závěrečná bonusová Zima je už lehce za hranicí poslouchatelnosti kvůli své zahuhlanosti), je však překvapivě čitelná a dynamická. Zvuková nedokonalost je však zřejmým dědictvím celého konceptu a záměrem, na který je třeba přistoupit. Působivost nahrávky tak může být, bez znalosti obtížně přenositelného kontextu, poněkud obroušena.

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody. Ale posluchače, stejně jako je to ve videoklipech tohoto projektu, nechává stát jaksi daleko od plápolajícího ohně, ve stínech stromů. Cílí hlavně na sebe, na poučenou komunitu, dovnitř kruhu. Koncept, pevná vnitřní svázanost i hudební kvality vedou k tomu, že máme tu čest s jednou z nejzajímavějších žánrových nahrávek za poslední dobu.