Články / Reporty

John Cale never got called an asshole, not in Trutnov

John Cale never got called an asshole, not in Trutnov

apx | Články / Reporty | 20.08.2012

Vyrazit na trutnovský festival chce odvahu, zvlášť, pokud jste oblečení ještě z průvodu Prague Pride a posledním hudebním festivalem, který snesete, je barcelonská Primavera. Je v tom trochu rozmazlenosti, vděčnost batikovaných vtipů a něco zkušeností z minulých let, ale taky občasná potřeba obyčejné lidské slušnosti, kdy by v okruhu dvou metrů neustále někdo nemočil u stromu/uprostřed louky/u keřů/u laviček/u koše a pak se odmotal zpátky ke stánku s nějakou vyšší pravdou. Jasně, jasně, jasně, vím. Přijedu se podívat na Johna Calea a zase vypadnu. All my arguments are invalid.

Před Johnem Calem hráli samozřejmě Plastici, ale publikum se v pauze rozptýlilo: fronta na bývalého člena Velvet Underground se nekonala. Moderátor ještě před koncertem požádal o spolupráci publika při fotosession s transparentem Freedom for Pussy Riot, což byl i vzhledem k celému anti-sovětskému ladění akce asi nejméně oportunistický projev podpory v posledních dnech, a oznámil "malé překvapení". Tím nakonec nebyl Lou Reed, ale složení hostů pro společnou fotku: Cale, Pilarka, Hanák, Lábus, Vokatá, Brabenec, Rychlík, Věchet a nejstarší návštěvnice festivalu Dáda Fajtlová. A bylo to vlastně hezké, i když pravda a láska zrovna v této kauze prohrávají.

John Cale. Když si na chvíli odmyslím fanouškovství, aktuálně podpořené fantastickou biografií Victora Bockrise What's Welsh for Zen (2000), jako ženská jsem ze sedmdesátiletého Velšana na větvi. Neuvěřitelné charisma, bezprostřední elán, jiskra v očích (kamarád, který by na Trutnov ani na Calea nikdy nejel, by řekl: kujónství) a upřímný, lišácký úsměv. O kvalitě produkce a nezapomenutelnosti vystoupení si žádný fanoušek netroufne pochybovat, ale skutečné zážitky tvoří i jiné atributy než ty, o jejichž výjimečnosti jste přesvědčeni dávno před koncertem. "Bylo na něm vidět, jak je tam jen pro hudbu. Vůbec ne pro sebe," vzpomínal jiný kamarád, který Calea viděl poprvé a bohužel neušel konfrontaci s nedávným pražským koncertem Lou Reeda, se slzami v očích. A slzy v očích jsou věrohodným ukazatelem síly jakéhokoliv zážitku.

Povahu Caleova vystoupení předznamenával jeho aktuální singl I Wanna Talk 2 U (ve spolupráci s Danger Mousem - snad proto samotná písnička nakonec nezazněla) z nadcházející desky Shifty Adventures in Nookie Wood a nedávné EP Extra Playful. Jinými slovy: špatné zprávy pro ty, kteří očekávali Fragments of a Rainy Seasons II, a dobré pro ty, co rádi rokenrol. Osmdesátková psychedelie nejsoučasnějšího možného zvuku (tm) par excellence. Sympaticky skvěle sehraná, mladá kapela, hodina a půl hraní, tucet skladeb a až na jedinou výjimku žádná úlitba minulosti. Ještě teď dýchám zhluboka.

Když Cale otevřel písní Captain Hook, po první lince I lost my memory today... jsem se musela otočit na nebatikované kamarády s výrazem TYVOLE. Tak dobře by nezněl snad ani playback. Co bylo mnohem méně uvěřitelné, Cale si skvělou hlasovou kondici uchoval celý koncert - a že si nevybíral žádné odrbané utahovačky, naopak: z rozdivočené Extra Playful zvládl Catastrofuk, Bluetooth Swings a Hanging, všechny s náramným drajvem a plnějším, rockovějším aranžmá, úplná novinka Cry byla tak chytlavá, že jsme stihli druhý refrén v singalongu. Satellite Walk dvakrát po sobě? Není prablém. Laskominy v podobě Praetorian Underground, Helen of Troy a Dirty Ass Rock 'n' Roll? So go on, go on, go on, darling, go on!

Když hrál v České republice naposledy - na jaře 2006 u příležitosti vydání poslední studiové blackAcetate, koncerty otvíral vděčnou Venus in Furs; trutnovská Waiting for the Man se zdála být zcela zbytečnou. Pomineme-li, že je samozřejmě skvělá. Přes velmi suchou hlášku "You probably know this song..." ale Cale i kapela vypadali, že ji hrát chtějí. Vůbec to vypadalo, že hrát chtějí, což, ať to zní sebebanálněji, není u harcovníků v důchodu vždycky pravidlem (ahoj, Lou!). John Cale, oblečený velmi příhodně festivalově (uválené triko, jeté džíny, nacpané do ledabyle rozeplých hipsterských polokanad a rozjuchané stříbro na hlavě), nezdržoval průpovídkama a plynule přebíhal od kláves Kurzweill k elektrické kytaře, užíval si jamy, minisóla nechával Dustinu Boyerovi a dokonce předváděl originální pohybové kreace a variace, u kterých jsme se dodnes neshodli, jestli to byla ironie nebo důsledek upřímné radosti z hraní.

John Cale nejenže nasadil laťku nemálo letošním festivalovým favoritům, ale předčil i legendární Trutnov 2004, kdy Lemmy dostal kelímkem s pivem při God Save the Queen. Nadšenější, než byla naše skromná neokorálkovaná skupinka, vypadal z celého areálu už jen John Cale. A možná ještě opilá, mladší sestra indiánka, která se mi v průběhu koncertu snažila vyhrnout šaty. That's my woman, my woman/ that moving on shuffle side to side/ that sure can turn me on!

Info

foto (c) Kryštofotí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magie zvuků a chaos lockdownu (Next 2021)

Václav Adam, Jan Starý 28.11.2021

Letošní, už jedenadvacátý ročník bratislavského festivalu Next nabídl o něco výraznější jména než v minulosti a také lákavý podtitul Magie chaosu.

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Blues bez obav (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 13.11.2021

Jako by nestačila snížená kapacita sálu, kontroly u vchodů, zábradlí před pódiem zaručující potřebný odstup od vystupujících… Teď ještě změny v programu... No a co!

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Michal Pařízek 12.11.2021

Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace