Kdo jiný by měl překročit svůj stín než právě DJ Shadow?

Joshua Davis je na evropském turné. S novým audiovizuálním konceptem objíždí destinace, do kterých coby DJ Shadow většinou nezavítal. Takzvaná „shadowshpere“, obrovská koule, ve které je mistr samplingu a hip hopových beatů během devadesátiminutového vystoupení schovaný s veškerým soft i hardwarovým vybavením, funguje jako dočasné útočiště i jako netradiční projekční plocha. Obrazy díky použité technologii vystupují do prostoru daleko plastičtěji než při klasických 2D projekčních plátnech, umístěných na stěně za pódiem. Jedním slovem je to „worthseeing“ záležitost. A vlastně i worthlistening.

S přídomkem „evropské“ turné to není stoprocentní pravda, jedna zastávka proběhla v izraelském Tel Avivu. Blízkovýchodní hudební nadšenci tak mohli po koncertu Gorillaz v Libanonu a Sýrii zažít další velkou ikonu současné elektronické scény. „Vždycky se snažím být hudebním misionářem, a když jsem si všiml, že Gorillaz navštíví v rámci turné i Sýrii, připomnělo mi to, že musí být úžasné hrát na místech, kam člověk normálně koncertně nezavítá. I proto jsme zařadili jeden koncert v Izraeli do jinak evropského turné. A byla to rozhodně zajímavá zkušenost. Bohužel jsme s sebou z technických důvodů nemohli přivézt ‚shadowsphere‘, která je součástí aktuální tour, ale i tak bylo publikum skvělé, klub byl plný a po organizační stránce se jednalo o standardní gig.“

Nové album vyjde v první polovině roku 2011 a podle všech indicií bude opět instrumentálním a samplingovým dílem. V současné chvíli jsou práce na čtvrté řadové desce zhruba v polovině a podle Davisových slov ho ještě pár měsíců ve studiu čeká. Některé tracky už jsou kompletně hotové a jedním z nich je zveřejněný Def Surrounds Us, který také během koncertu, vedle dalšího nového materiálu, zazněl. „Ten track se možná na nové desce ani neobjeví a rozhodně podle něj nelze soudit, jak dopadne celé album, které bude eklektičtější a stylově těžko zařaditelné jedním, dvěma slovy. Rád atakuju své posluchače odlišnou produkcí a teď k tomu mám obzvlášť důvod, když o mně poslední tři, čtyři roky nebylo slyšet. Pro mě jsou skladby, které dělám, určitou fúzí, i když to slovo strašně nerad používám, klasického Def Jamu, beatů z osmdesátkového hard hip hopu, dubstepu a drum’n’bassu... ale rozhodně to nezní jako jeden styl. Nikdy nebudu produkovat čistě d’n’b nebo dubstepové tracky, od toho tu jsou jiní.“

Což platí i o jeho živých vystoupeních. V Praze zazněl kromě vcelku očekávaného instrumentálního hip hopu a abstraktních polámaných beatů i hodně dřevní jungle a drum’n’bass, rovněž přeaktuální dubstep, ale i rovné techno beaty. O monotónnosti nemohla být řeč, mixy byly svižné a náladotvorné, poslechové části se střídaly s tanečnějšími vskutku hodně rychle. Laptop, gramofony, sampler Akai MPC, ekvalizér – všechno ovládal pouze Davis, jeho ruce se nezastavily a byla radost sledovat, jak improvizuje. Známé tracky z prvních dvou desek byly provázány snad b-stranami, snad EPčky, snad bonusy z obšírné diskografie.

A samozřejmě samply, samply, samply. Alfa a omega Joshe Davise, obsese a vášeň. „Moje objevování starých desek a hledání samplů bylo vždycky hodně osobní. Nikdy jsem se po něčem nesháněl kvůli doporučení jiných producentů, DJů nebo majitelů obchodů. Když je v určité chvíli nějaký interpret hodně vyhajpovaný a jeho produkce neustále samplovaná, tak ho nechci samplovat taky a být jeden z tisíce. Nemyslím tím, že by se změnil můj vztah k producentovi nebo kapele, ve smyslu teď už ho znají všichni, tak ho nemám rád... Nesnáším, když lidé říkají: Teď se mi líbí tohle a teď mám rád tamto a ostatní ignoruju... Když se mi jednou něco líbí, tak je to napořád, neskáču od jednoho k druhému. Strašně mě baví hledat staré, zapomenuté umělce, ať už se jedná o kalifornský country western ze 70. let nebo cokoliv jiného, a nechat se jejich tvorbou inspirovat.“

Chci, aby umělci, které jsem samploval, věděli, že je respektuji a že jsem udělal pro výslednou skladbu stvořenou i z jejich písní maximum. Nesnažím se je vykořisťovat a dělat si jméno na hitu někoho jiného. Tihle umělci jsou většinou rádi, že se někdo pečlivě proposlouchával jejich tvorbou a věnoval tomu čas, protože nejsou známí a slavní. Většina skladeb, které jsem vysamploval, byly do té doby neznámé věci.“

Jedním z nejsilnějších momentů pražského koncertu v interakci s publikem byla skladba Six Days, během níž celý sál zcela intuitivně zpíval. V momentu, kdy ji DJ Shadow po slovech „Tomorrow never comes...“ náhle zcela ztlumil, zaznělo do ztichlého sálu sborové a mrazivé „...until it’s too late“. „Hudbu z I Cry in the Morning od Dennise Olivieriho jsem vysamploval už o několik let dřív do jednoho tracku pro Blackalicous, ale výsledek zněl úplně jinak, v pozadí byl ještě beat a skladba byla nasamplovaná v mono verzi, protože tenkrát ještě nebyla dostatečně vyvinutá technika pro samplování ve stereo kvalitě kvůli velkým nárokům na paměť. I přesto se mi demoverze hodně líbila, ale nikdy jsme s ní v budoucnu už nic neudělali, což mě mrzelo. A tak když jsem pracoval na druhé sólové desce, vzpomněl jsem si na tohle demo a rozhodl se ho přepracovat do stereo verze. Pořád jsem ale nevěděl, co přesně udělat s hudbou, co k ní přidat. Až jednou mi ve studiu hrála skladba od Olivieriho a já měl na hlavě sluchátka přes jedno ucho, ve kterých mi shodou okolností zpívali Colonel Bagshot svou Šestidenní válku... Musel jsem samozřejmě trochu upravit rychlost a další drobnosti, ale bylo to tam!“

„Právě proto celé dny poslouchám různé nahrávky a hledám malé kousíčky, které do sebe zapadnou, to je moje práce, to miluju, i ten prvek šťastné náhody, který je v tom zastoupený. Nicméně i v dalších fázích, až do konečné podoby písně, musí člověk učinit tolik rozhodnutí jako je mix, aranže a způsob, jakým to nasampluje... Pamatuju si, že když jsme Six Days mixovali ve studiu, cítil jsem, že jsem udělal tolik dobrých rozhodnutí, kolik jsem jen mohl a tenhle pocit mám tak u jedné z dvaceti skladeb. I proto je Six Days jedna z mých vůbec nejoblíbenějších.“

Je snadné říct, že hlavním důvodem aktuálního turné DJ Shadowa je vydělání peněz. Ale když pak vidíte skvělou vizuální show, za kterou je skrytá spousta času a práce celého týmu, když vidíte, kolik úsilí a umu ze sebe během vystoupení Josh Davis vydá, a když produkce, kterou slyšíte, není přehráváním vyčpělého materiálu, ale organickým a neuvěřitelně komplexním mixem hudební minulosti, současnosti i budoucnosti, je daleko snazší říct, že DJ Shadow to dělá pro radost. Prý se s dalším turné po vydání čtvrté řadovky do Prahy vrátí. Překonat premiérovou klubovou show u nás bude docela těžký úkol. Ale kdo jiný by měl překročit svůj stín než právě DJ Shadow?