Metal nemetal? Po loňském klipu k sonu Fishes přichází brněnská čtveřice Acute Dose s čerstvým vizuálem Metal Gear.
Původně šumperská, dnes už vlastně brněnská čtveřice Acute Dose žongluje s hudebními škatulkami a vysílá do světa poselství eklektické rockové směsice. Vsákli do sebe mathrock, postpunk, kosmický rock i vlivy popu, jazzu, soulu, psychedelie a elektroniky. Před vydáním loňské desky Overdose nabídli klip k songu Fishes, na který aktuálně navazují videem Metal Gear.
Acute Dose k němu sami říkají: „AD nejsou metalová kapela a nikdy nebudou. Nasazení by měli, sice nejspíš jen pro ten klip, ale k čemu to je, když nevydrží headbanging ani minutu v kuse a pak se sesypou. To ani nemluvím o složitějších technikách. Image byla povedená o tom žádná. Logo výborné. Frontman se na lekce tvářil chápavě, ale do pozice kraba se dostal jen jednou a to omylem. Jenom tam tak postával a kýval se. Kytarista talentovaný, ale se svou sexuální orientací by měl něco udělat, jde to poznat na sto metrů. Gaahl z Gorgoroth taky byl schopen utajit to přes deset let.“
Slova jako autenticita hubnou, když člověk vidí, kolik neautentické práce stojí její udržování. Ještě těžší je se vypořádat se s mizící jistotou, že kdokoliv, kdo se na obrazovkách objeví, je hmatatelná osoba...
Praha, O2 arena. Hubený vousatý muž se šedivými vlasy stojí na židli. V rukou housle, cele se oddává hudbě, kterou hraje, zaklání se, svíjí se, div že se ze svého vratkého piedestalu nezřítí. Vrcholí koncert Nicka Cavea & The Bad Seeds k desce Wild God. Vzpomínky, které mi vytanou na mysli při vyslovení jména Warren Ellis. Jsou pravdivé?
„Nechte svět za plotem!“ láká plechový reklamní banner ke vstupu do zahrady Galerie Villy Pellé nedaleko stanice Hradčanská. Poutač vyzývající ke vstupu do bezpečné galerijní zóny souzní s hlavním tématem výstavy, kterým je už z jejího názvu The Rest Interval zřetelný odpočinek.
Dnes je The Forest poznámkou pod čarami, na kterých tančí Byrneovy ceněné soundtracky i sólovky jako The Catherine Wheel, oscarový Poslední císař, Look Into the Eyeball nebo American Utopia.
Nejde o vyčerpávajícího průvodce ani analytický rozbor každé položky, spíš o intuitivní mapu vlivů, nálad a momentů, které ho inspirují. Guilty pleasure!
Má lidstvo ještě naději? Dokud existují místa jako rakouský Donaufestival, tak ano.