Znojemští Psychocandy vypouštějí nový klip, který předznamená rozlučkové EP 66902 a poslední turné po boku spřátelených kapel.
Psychocandy v říjnu definitivně končí a letním singlem 91 předznamenávají závěrečné EP 66902, které vychází 2. září. Ve stejný měsíc se také znojemské indie rockové trio vydá na poslední turné. „Nerozcházíme se ve zlém, kdybychom se nesnášeli, nedokážeme spolu v září odjet tolik koncertů. Důvod rozpadu jsme se dohodli nezveřejňovat. Jestli to někoho zajímá, vždycky se může zeptat osobně,“ vysvětluje okolnosti rozpadu kapely Filip Zobač z Psychocandy.
„Jako obvykle jsme se snažili přijít s nápadem na klip, se kterým by souhlasili všichni v kapele, ale neshodli jsme se na ničem. Proto nás naše dvorní kameramanka Elsa jeden den natáčela rybím okem. Byli jsme na koncertě, házeli kameny na skleněný flašky pod mostem, dělali ohně v národním parku. Jeden klasický den na předměstí,“ přibližuje video Jiří Marek.
Na posledních koncertech si s Psychocandy zahrají přátelé, které si za pět let svého působení vyrobili. Mezi nimi nechybí Mancuso, Kakktus, February, Genuine Jacks, Small Town Life, Thrashsurf nebo The OXX. Kompletní seznam koncertů zveřejní kapela v srpnu.
Slova jako autenticita hubnou, když člověk vidí, kolik neautentické práce stojí její udržování. Ještě těžší je se vypořádat se s mizící jistotou, že kdokoliv, kdo se na obrazovkách objeví, je hmatatelná osoba...
Praha, O2 arena. Hubený vousatý muž se šedivými vlasy stojí na židli. V rukou housle, cele se oddává hudbě, kterou hraje, zaklání se, svíjí se, div že se ze svého vratkého piedestalu nezřítí. Vrcholí koncert Nicka Cavea & The Bad Seeds k desce Wild God. Vzpomínky, které mi vytanou na mysli při vyslovení jména Warren Ellis. Jsou pravdivé?
„Nechte svět za plotem!“ láká plechový reklamní banner ke vstupu do zahrady Galerie Villy Pellé nedaleko stanice Hradčanská. Poutač vyzývající ke vstupu do bezpečné galerijní zóny souzní s hlavním tématem výstavy, kterým je už z jejího názvu The Rest Interval zřetelný odpočinek.
Dnes je The Forest poznámkou pod čarami, na kterých tančí Byrneovy ceněné soundtracky i sólovky jako The Catherine Wheel, oscarový Poslední císař, Look Into the Eyeball nebo American Utopia.
Nejde o vyčerpávajícího průvodce ani analytický rozbor každé položky, spíš o intuitivní mapu vlivů, nálad a momentů, které ho inspirují. Guilty pleasure!
Má lidstvo ještě naději? Dokud existují místa jako rakouský Donaufestival, tak ano.