Konvulzivní pulz Laokoon

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Uvnitř potkávám Mikuláše, hlas Laokoon. Ptám se, jak se cítí. Je trochu nervózní z předvedení nových skladeb, ale to je prý normální. „Budete super!“ povzbuzuji. Dnes je křest EP cream beige v Kabinetu Múz.

Úvod těsný zvuk. Track Leden bude navždy sad odpálí show. Poté s kadencí duní starší věci s progresí, jakou kreslí spolu s Jiřím Machů, který stojí za produkcí celého projektu. S jistotou odjišťuje a moduluje elektronické party, kompaktní vyznění smyček na konci do útlumu downbeatů. TRIP mezi lyrickými monolity, jakými je Lao. Prošli dlouhou cestu, krví, potem a ohněm živých vystoupení, studiových zkušeností až k elektronicko-experimentální ekvilibristice, jakou na deskách neuslyšíte. Lao střílí oheň, ve studiu a hlavně živě. Smyčkovač a efektor a z hlasu se stává další nástroj. Světla synchronizované do rytmu bpm a zvuk těsnější než sen o tropické úžině z bassů.

Do současného tepu, který kope a bliká jako konvulzivní zvíře. Po šestém tracku jede impro, které záhy zhatí a pošlou ke dnu. Mělo potenciál. Jsou příliš přísní, kritičtí, ale užívají si moment, pulzující, manický, zloopovaný jako konstrukt skutečnosti. Výheň i fade in & out.

Snaží se přiblížit tomu, co chtějí slyšet hladoví z poslední generace milovníků klubové hudby. Prolomit skill k rap-popovému a hyperpopovému soundu. Vrstvenému a intenzivnímu klubovému vibu. Přechází na publikum. Mladé a expresivní. Sensualistické a hédonické. Rovné i zlámané.

O nejprogrejsivnějším rap-elektronickém brněnském duu současnosti nemůže být pochyb. Nástup hosta Lukáše Kurky s elektrickou kytarou, který jim hrál na EP, dotváří celistvou mozaiku zvuku. Teď. Je chvíle na zapálení špeka. Cítím ho v sále, jak houstne a rozplývá se v posledním tracku. Pohupuji se do zlámaných beatů a modře fosforeskujících stroboskopických chapadel noci. Potlesk. Poslední deska putuje k někomu domů.

Naživo ještě lepší, než jsem čekal. V noční tramvaji skládám za sebe věty v rytmu současného elektronického staccata. Taková bude krása, napsal před sto lety slavný surrealista. Takoví budou Laokoon, kteří dělají hudbu, jakou mu posluchači a aktuální možnosti dovolí. Snad jen zapracovat na komunikaci s publikem. Napětí. Progresi smyček a synthů. A dramatické expresi. Spolu s P/\stí a Arletou rapová srdcovka. Live.