Slovinský ideologický postromantismus znovu užívá v podobě Nadčlověka.
Slovinský gesamtkunstwerk projekt Laibach (Ljubljana) opět vstává z letitého prachu na opulentním počinu pojmenovaném po nejznámějším díle německého romantického "filozofa kladivem" Nietzscheho Also Sprach Zarathustra (Tak pravil Zarathruštra. Opus se vrací k prazákladním koncepcím tohoto ideologicky postromantického uskupení s temným industriálním zvukem, který odkazuje až k albům z osmdesátých let - Krst pod Triglavom či Nova Akropola. Patrný je i návrat k démonicky deklamované němčině období Opus Dei. Klipová skladba Vor Sonnen-Aufgang - opěvující slunce a hvězdný svit - se však z celkové koncepce poněkud vymyká ženským vokálem à la Enya a esoterickou hudbou jako od gurua Morriconeho. Naživo je tedy opět nač se těšit a nebude to žádná navoněná selanka, spíš ponurý wagnerovský rituál ze zásvětí posthumánní mytologie. Übermensch (Nadčlověk) opět přichází v celé své kráse.
Slova jako autenticita hubnou, když člověk vidí, kolik neautentické práce stojí její udržování. Ještě těžší je se vypořádat se s mizící jistotou, že kdokoliv, kdo se na obrazovkách objeví, je hmatatelná osoba...
Praha, O2 arena. Hubený vousatý muž se šedivými vlasy stojí na židli. V rukou housle, cele se oddává hudbě, kterou hraje, zaklání se, svíjí se, div že se ze svého vratkého piedestalu nezřítí. Vrcholí koncert Nicka Cavea & The Bad Seeds k desce Wild God. Vzpomínky, které mi vytanou na mysli při vyslovení jména Warren Ellis. Jsou pravdivé?
„Nechte svět za plotem!“ láká plechový reklamní banner ke vstupu do zahrady Galerie Villy Pellé nedaleko stanice Hradčanská. Poutač vyzývající ke vstupu do bezpečné galerijní zóny souzní s hlavním tématem výstavy, kterým je už z jejího názvu The Rest Interval zřetelný odpočinek.
Dnes je The Forest poznámkou pod čarami, na kterých tančí Byrneovy ceněné soundtracky i sólovky jako The Catherine Wheel, oscarový Poslední císař, Look Into the Eyeball nebo American Utopia.
Nejde o vyčerpávajícího průvodce ani analytický rozbor každé položky, spíš o intuitivní mapu vlivů, nálad a momentů, které ho inspirují. Guilty pleasure!
Má lidstvo ještě naději? Dokud existují místa jako rakouský Donaufestival, tak ano.