Lunchmeat Festival 2025: To nejlepší

Když se ohlédneme za letošním Lunchmeatem, vybavují se nám nejen jména jako Danny L Harle, Rainy Miller nebo Heith, ale i silné emoce, sdílené vibrace a nezapomenutelné vizuální zážitky. Redakce Full Moonu, přátelé i kolegové z dalších médií sdílí to nejintenzivnější, co je na festivalu zasáhlo.

DAVID ČAJČÍK (HEARTNOIZE PROMOTION)

Průlet černobílou geometrickou krajinou vídeňského umělce Monocolor na chvíli odpojil vyprodané planetárium od barevné reality. Zážitek. Neustále se měnící perspektiva, změť proplétajících se algoritmicky generovaných strun a hlavně suverénní využití technologického potenciálu zcela nové LED stěny pražského planetária. Třísetmilionová investice hrazená výhradně z rozpočtu hlavního města mohla působit šíleně. Společnost Cosm, která technologii dodala, ve svých vlastních imerzivních sálech v USA nabízí spíše mainstreamový program, oscilující mezi Cirque du Soleil a – ehm – psychedelickou mixtape DJe Paula McCartneyho. Pokud se však Planetáriu Praha podaří během následujících pětadvaceti let životnosti udržet dramaturgii na úrovni, jakou nyní do patnáct metrů vysoké kopule přinesl festival Lunchmeat, a nenechá se svést směrem k zábavě raného imaxu, máme se skutečně na co těšit.

VIKTOR HANAČÍK (FULL MOON)

Subtilní průsvitná časokresba a vtahující beaty Aitcher Clark & OXOO, iniciační dubové stezky Gorgonn & Utku Önal s lesem protkaným body-horrorem, japonští VMO jako cybermetaloví ochránci futuristického světla, proměnili sklepení v moshpitovou erupci, úžas.

mʊdʌki & phonon ukázali chirurgickou přesnost deepu a strunohry, brazilský Yan Higa unesl do melancholické intimity propracovanou performance vdĕk. Mun Sing běsnil jako maskovaný mnich s hyper-atrofovaným setem, Danny L Harle zvedl crowd do nostalgické trance-euforie oceánských laserů a Kodiki jako level boss s ironickým high-oktanovým setem.

MATEJ KRÁĽ (HUDBA.SK, FULL MOON)

Kodiki

Tento mladík patrí k tomu najviac fresh, čo súčasná slovenská scéna ponúka. Videl som ho niekoľkokrát a vždy to bolo o inom - rovnako tak v NG. Pri jeho performance som sa cítil ako v Black Mirror časti Plaything aj s prvkami Super Mária.

Aitcher Clark & OXOO

Vraj išlo o hudobnú výpoveď o jeho vzťahu s bývalou priateľkou - ak je to tak, musel to byť vzťah fakt hlboký. Liminálne zvukové krajinky mi tu miestami pripomínali najrôznejšie mixtapy od mojich obľúbených Sigur Rós, dramatické party zas evokovali Apparatove začiatky.

Danny L Harle

V kontraste k experimentom pred ním, aj po ňom zahral avizovaný headliner konvenčnejší set s niekoľkými momentmi pravidelného beatu. Také diskotékové panoptikum z hipsterskej štvrte - trochu kolotočárina, trochu 90tky, veľa syntov, rýchle zmeny a hyper popové štandardy. Stroboskopická atmosféra bola strhujúca.

TIMON LÁSKA (ALARM, DENÍK N, FULL MOON)

Potřetí na Lunchmeatu, potřetí mindblowned. Největší díky patří jako vždy dramaturgickému, technickému a administrativnímu teamu festivalu. Z letoška nechci zapomenout zhola nic, ale především Rainyho Millera a jeho odzbrojující manchesterskou hlukovou melancholii (Joseph, what have you done?!), Ursulu Sereghy a její nezapomenutelný AV debut Growing In The Dark, majestátní post-PC Music dominanci Dannyho L Harle a fenomenální drásavé, nekompromisní zakončení stroboshow Heith. A také všechny krásné interakce na cigaretě venku před Veletržákem a zakopávání na schodech. See you dancin‘, zase za rok.

ANNA MONSPORTOVÁ

Lunchmeatí víkend letos o chlup utekl tomu volebnímu a tak se mi konečně zase podařila stoprocentní docházka ve Veletržním paláci. Tahle srdcovka pokaždé přiveze něco, z čeho pak chvíli žiju. Z předchozích let si takhle vybavuji jména jako Jasss, Blackhaine nebo samozřejmě loňský splněný sen v podobě Oklou. Tentokrát je jich zase o něco víc. Danny L Harle jsem měla to štěstí vidět letos už jednou. Proti settingu amfiteátru, kouře a nádherných laserových světel to ale nemůže konkurovat. A hlavně tehdy ještě nebyl venku ten největší banger (Starlight - Danny L Harle x PinkPantheress). Další zmínku si zaslouží Rainy Miller, který opět potvrdil mou slabost pro temný uk rap. Predetermined definitions. Během celého koncertu jsem měla velkou chuť ho chytit za ruku a říct mu, že to bude všechno dobrý. No a nesmí zde chybět nedělní Ego Death. Ti mi rozvibrovali tělo i mozek a vyplnili všechny trhliny mojí ze čtyř dnů na nohách unavený duše. Kromě zmíněných highlightů jsem si také ráda připomněla, jak výborně se mnou rezonuje Slikback a jak pohlcující jsou Heith. Návraty do minulosti si uživám a tady to stálo za to. Mimo Veletržák se mi povedlo vidět i Planetárium a v tomto případě se naopak velmi těším, co nás zde čeká do budoucna.

JULIA PÁTÁ (FULL MOON)

Minulý rok jsem program Lunchmeatu, kromě skvělé francouzské producentky Oklou, netradičně z velké části zmeškala. Oklou jako jistota taneční euforie stále žije mezi námi, což mi potvrdil zejména skvělý set Dannyho L Harlea, nabitý remixy popových klasiků, mezi něž už jistě patří i Harvest Sky. Harle Lunchmeat a jeho publikum rozcupoval na kusy, sobotní gigy obecně patřily mezi nejzapamatovatelnější, vedle skvěle ujetého AV debutu Ursuly Sereghy a (teď už asi nechvalně proslulého) semi-hudebního standupu Palmistryho. V pátek britský producent Rainy Miller a jeho projekt Joseph, What Have You Done? předvedl očistnou mši, ze které si nesu vzpomínku na čelovku rudě plápolající v kouři, stejně hutném jako gradující napětí při nedělním vystoupení Ego Death. Lunchmeat a jeho skvělá atmosféra vás vcucne jak černá díra a vyplivne na opačné straně vesmíru. Sbohem a šáteček, tak za rok!

JÁCHYM RAINISH (FULL MOON)

Heith - Skvěle melancholické, pohyboval se po stagei jako silueta, která přecházela od jednoho nástroje ke druhému a vždy se překonala.

Kodiki - DJ set, kterým chrlil na publikum internet.

Danny L Harle - Takhle jsem si představoval kluby v dětství; laserová show a temné variace popových hitů.

Rainy Miller - Hlučné s agresivním vizuálem, ale stejně nejvíc zasáhla naléhavost v jeho hlase.

ALŽBĚTA SADÍLKOVÁ (FULL MOON)

Stav oddělení duše od těla. Mívám ho na výjimečně dobrých koncertech, maximálně jednou za čtvrt roku. Na Lunchmeat si pro něj chodím pravidelně. V hlavě prázdno, ne protože myšlenky ujely jinam, ale kvůli intenzitě a hloubce hudby. Tělo a zvuk jsou jedno, nic jiného neexistuje, na pár vteřin, minut. Letos několikrát: Rainy Miller, Mun Sing, Ego Death, Heith. Obzvlášť silně v nedělní večer, dojíždějící únava a hukot v uších se rozplývají v tónech cella a majestátní elektronice, sezení na podlaze, která se poslední dny otřásala pod náporem pulzujícího hluku a tančících nohou, působí jako pevné objetí na rozloučenou. Tak zase za rok, see you dancin‘.

NORA TŘÍSKOVÁ (HEARTNOIZE PROMOTION)

Na letošním Lunchmeatu jsem stihla jenom čtvrteční a sobotní večer, čímž se mi docela zužuje výběr, každopádně čestné místo v něm patří Dannymu L Harloovi. Potřebovala jsem si zatancovat na Starlight, a to se mi splnilo dokonce dvakrát. Skvělá byla i Ursula Sereghy, doufám, že jí ještě někdy uslyším zpívat. Colin Self předvedl zase rozhodně nejvíc wholesome performance a planetárium taky nezklamalo.

KAREL VESELÝ (ALARM)

Ego Death

Rainy Miller

Malibu

Heith

a hlavně celkový extrémně přátelský vibe akce. Místo, kde chceš být.