MØ a hlasy ze severu

Řekněme si to na rovinu – Skandinávii se daří. Za posledních několik let dovedla vyslat do světa mnoho kvalitních hudebních projektů, z nichž některým se daří i na komerčním poli. V potaz vezměme švédskou Lykke Li, která se může schovat do šuplíku indie (ať už to znamená v dnešním světě cokoli), a její progres je jasně znát. Před pár lety znali jen fajnšmekři, v posledním roce ji pravidelně hrají ve Starbucksu ke kafi. Z dalších úspěšných lze jmenovat například The DØ, kteří se pilně připravují na podzimní evropské turné, nebo producenta Trentemøllera, jehož tvorbu můžete slyšet na červencových Colours of Ostrava. A u line-upu Ostravy zůstaňme, jmenovitě u dánské interpretky Karen Marie Ørsted, kterou můžete znát pod uměleckým jménem MØ.

MØ – v překladu panna (ve významu mladé a neposkvrněné duše). Pětadvacetiletá provokatérka žije z ironie a dává to najevo už svým jménem. Texty ani projev už tak nevinné nejsou, klipy MØ se pyšní nálepkou Parental Advisory a ve svých písních bez mrknutí oka zpívá „now I’m just your bitch, what the fuck” (Waste of Time) nebo „fuck it up and say I’ll get a hold of it“ (Pilgrim). Sama říká, že ji baví kontrast, který songy dohromady vytváří. Chvíli je křehkou mladou ženou, jindy zase pořádně naštvaná.

Když mluví o svých hudebních vzorech a odkud čerpá inspiraci, hned je jasné, kde se vzala její momentální image. Odmala zbožňovala Spice Girls, měla pěknou sbírku nálepek, pohledů, vlastnila dokonce i všech pět limited edition Spice Girls panenek. Nejvíc milovala Sporty Spice, nosila jen Adidas a sportovní oblečky. Pro dovršení vší té adorace nazpívala cover songu Say You’ll Be There, který je tisíckrát lepší než originál. Postupem času se přeorientovala na Sonic Youth a Yeah Yeah Yeahs. Karen O dala mladé MØ do vínku pořádnou dávku drzosti, Sonic Youth zase nespoutanost – umělecká osobnost byla skoro dotvořena. Ačkoli není ráda k nikomu přirovnávána, srovnání s Grimes, kanadským multižánrovým přízrakem, nebo Santigold ji naopak těší.

První EP vydal label Chess Club v roce 2013. Jmenovalo se Bikini Daze a pojímalo čtyři písně, mezi které patří i výsledek spolupráce s producentem Diplem. Odmyslete si jeho tvorbu v rámci geniální šílenosti Major Lazer, výsledný song je mnohem umírněnější, má název XXX 88, text o „něčem“ a nechá vyniknout dívčímu vokálu zpěvačky. S Diplem a jeho zmíněným dancehallovým projektem Major Lazer objela evropské turné, na které vzpomíná velmi ráda, stejně jako na jejich kooperaci. Podle vlastních slov si nejvíc váží jeho přístupu, tedy přístupu kreativního a otevřeného. Nic není nemožné, všechno se musí vyzkoušet. Kromě twerkování, jak sama říká.

Když je řeč o důležitých lidech v její kariéře, je nutno několikrát podtrhnout jméno možná nejdůležitější osoby, bez níž by slečna Ørsted zdaleka nebyla tam, kde je. Producent a kytarista Ronni Vindahl ji, podle vlastních slov, doplnil přesně tam, kde ona pokulhávala, a společně vytvořili první řádné album; No Mythologies to Follow spatřilo světlo světa v březnu tohoto roku. Na iTunes je zařazeno pod kolonku indie pop a silný vliv popu posledních dvou dekád dvacátého století je znát víc než kdy dřív, plynule se střídá něžná poloha s tou mírně agresivní.

MØ je cool. MØ dává jasně najevo, co si zrovna myslí, i kdyby to měl být vysoko zdvižený prostředník. Můžeme ji považovat za budoucnost nejen dánské produkce, ale electro hudby jako celku. Se svým svěžím dívčím projevem a inovativním přístupem k tvorbě jistě nezapadne do šedi hudebních dějin. Nakonec – sama by to ani nedovolila.