Magie obnovených Plastiků

Kde by byl československý underground bez svých hrdinů, kteří celé druhé kultuře dodávaly na váze… Magor, Bondy – a taky Mejla Hlavsa a Plastic People of the Universe. Aureola pronásledované kapely, kterou režim svými zásahy vytvořil, se v jisté podobě přenesla i do doby po sametové revoluci a v podstatě trvá dodnes. A Mejla? Ten se asi své nálepky legendami okřídleného hrdiny, asi i kvůli své předčasné smrti v roce 2001, nezbaví nikdy. Letos by Hlavsa oslavil sedmdesátiny a vydavatelství Guerilla Records si jej připomíná jednak 2-DVD vzpomínka na Mejlu, jednak archivním záznamem koncertu z roku 1997 pod názvem Magické noci.

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků. Klasická sestava Hlavsa – Janíček – Brabenec – Kabeš – Brabec byla poprvé doplněna o kytaristu Garáže Joea Karafiáta a výsledný zvuk tak v mnoha ohledech definoval to, jak zní PPU, byť v podobě dvou samostatných formací, dodnes. Ten tam je specificky rozskřípaný lo-fi zvuk a na svou dobu avantgardní přístup k tvorbě. Plastici ve svobodné éře poprvé zněli temně, s rockově přímočarou rytmikou Brabec – Hlavsa i svěží, důkladně zefektovanou Karafiátovou kytarou. Typické tóny freejazzové kakofonie Brabencova saxofonu a Kabešovy violy a thereminu zůstávají. Výsledek je moderní, snadno rozpoznatelný a zvukově nezestárnul ani po téměř čtvrtstoletí.

Magické noci by bez problémů obstály jako kapelní best of s přidanou hodnotou v podobě „živé“ autenticity. Co skladba, to jistota, v tomto ohledu se na setlistu překvapení nekonají a kapela se poctivě prokousává většinou pokoutně natočených a vydaných nahrávek. Snad jen tečka v podobě Hlavsovy skladby Muchomůrky bílé – ta je po osmnácti hutných, temných skladbách až nečekaně něžným, vznešeným závěrem, který má doslova katarzní účinek.

Koncertních záznamů Plastiků existuje spousta, dokonce i jeden, který vznikl ve stejné době jako Magické noci, přesto je ten kopřivnický cenný – skupinu zachycuje ve skvělé formě, a byť výsledek působí poněkud emocionálně chladně, magie téhle kapely zůstává. A nepotřebuje k tomu ono tajemství a příchuť něčeho nedovoleného a lákavého. Magické noci ukazují, že bývaly doby, kdy se vyplatilo chodit na Plastic People of the Universe nikoliv pouze jako na legendu.