Moody Moon Noize vol.4: To nejlepší

„Realita je taková, že pro většinu lidí v Česku se hudební festival rovná stage z prakťáků. A tohle chceme nabourávat, co nejvíc to jde. Gotický kámen, dřevěná prkna, barokní dlažba, altán i koberec. Povrchy mluví o festivalech překvapivě hodně, všímejte se jich,“ píše na svém Facebooku jeden ze spoluorganizátorů Moody Moon Noize David Čajčík. Čtvrtá edice festivalu očima redakce, spolupořadatelů a kamarádů níže.

SABINA COUFALOVÁ (AEROFILMS, OKOLOJELES, FULL MOON)

Pavel Karous

Čavalenky

Berlin Manson

Nikol Bóková

Fæ Bestia

PETR KARÁSEK (KUPROSPĚCHU)

hladká spolupráce prakticky všech zúčastněných a její plody

rodné město z nové perspektivy

nová přátelství a inspirace

neuvěřitelná koncentrace milých lidí

čávo Čavalenky, Berlin Manson a Xces

TÁŇA LEHOCKÁ + MÁRIO GEŠVANTNER (REAL SOMETHING)

Rovnako ako vlani v Prachaticiach, aj tento rok sa nás takmer všetci, koho sme stretli, pýtali, či sa nám chcelo jazdiť tak ďaleko z Bratislavy. Cítili sme sa ako taká malá atrakcia... Áno, chcelo, a na tento festival pôjdeme pokojne, aj keď bude ešte ďalej. Ďalej to totiž bude vždy len kilometrovo, lebo pocitovo je nám strašne blízky. Nové mestá, nové miesta, skvelé kapely aj ďalší program - to sú hlavné lákadlá, ale headlinerom je tu úsmev. Tých tristo ľudí, čo sa stretáva pod pódiami, sa začne rýchlo registrovať a postupne sa všetci zdravia jemným úsmevom. S mnohými je to jediná komunikácia, s inými sa zoznámite a pokecáte. Na debatky s kamarátmi je tam vždy čas. Takže na konci sme sa už necítili ako atrakcia, cítili sme sa ako doma. Ďakujeme.

ZUZANA MALÁ (HEARTNOIZE)

Čavalenky

Anki

Berlin Manson

smažený sýr s tatarkou

Kuprospěchu

Kamenčák

MARII (FULL MOON)

Na jednom z letních festivalů jsem byla u stolu, kde editor vysvětloval novému redaktorovi, že za nejlepší rozhovor považuje ten, kdy autor po čtyřicetiminutovém rozprávění s kapelou řekne, že ani minutu se nebavili o hudbě. Moody Moon Noize je pro mě pocitově něco velmi podobného. Neznamená to, že tady nic neobjevím nebo neuslyším ráda znovu, ale je to mnohem více v času a prostoru.

Myšlenku o propojení měst a míst s hudbou a kulturou s citlivostí ke kontextům vnímám jako inspiraci ke způsobu žití obecně. Přesně díky tomu pak místní lidi píšou, že se najednou ocitli ve městě, ve kterém by rádi žili každý den. Jenže možná by to pak nebylo tolik magické? Od MMN se už druhý rok učím hledat a násobit krásu na všemožných i (ne)čekaných místech.

Ankiho freestyle ve dvě ráno na Glory Affairs setu, rozhovory s Čavalenkym o novém albu a životě na Slovensku, úsměvy dojatého Zouje, Berlin Manson, kteří právě odehráli (a přežili!) svůj poslední koncert nejšílenějšího letního turné a májí dojem, že tohle byla jedna z nejlepších show. Rozhovor s Dagem a Pavlem z whyohwhy ve venkovní chillzóně pod růžovým látkovým měsícem, sedmnáctka neipa v Alibaba, okurkový salát v jídelně, ulice Ulička, Solaris u vody, hledání nejlepších dezertů (pokračování na vol. 5)… Mohla bych psát ještě dlouho. Všechny ty festivalové vzpomínky a objevy se do nás otisknou jako tráva na nahá zadá a zůstanou v nás.

Většinu času se s lidmi nepotřebuji bavit, ale je pro mě důležité, abych byla obklopena zrovna těmi, kteří vytváří safespace. Díky festivalu a všem subjektům, které ho spolutvoří, jsem takové místo objevila. Už podruhé. A doufám, že u toho nezůstane.

ANNA MAŠÁTOVÁ (ČESKÝ ROZHLAS, UNI)

Berlin Manson

Xces

Fæ Bestia

post-hudba

Pavel Karous

ANNA MONSPORTOVÁ (ŠVIHÁK)

Fæ Bestia

Awoo

Xces

Zouj

Berlin Manson

MARIE MONSPORTOVÁ (ČLOVĚK V TÍSNI)

Xces

Berlin Manson

post-hudba

Fæ Bestia

Arvéd

bonus: labuť vs. kachna

MARKÉTA MONSPORTOVÁ (ŠVIHÁK)

„A není ti líto, že už není Moody Moon Noize v Mariánkách?“ Otázka, která mi během těch tří dnů přílétla několikrát. Ne, není, do toho jsme s tím před lety šli. A kdyby tento festival, kterému jsme vdechli život, nebyl putovním, asi bych se nikdy nevydala na sklonku léta do Chomutova. Neprožila tak nabitý a krásný prodloužený víkend, nepoznala tolik nových lidí, nebyla bych u první české show projektu Xces (NEUVŘITELNÝ), neměla bych husí kůži a srdce v krku ve sklepení gotického kostela u live show Aid Kida a Pjoniho při filmu Arvéd, kdy režisér Vojta Mašek seděl vedle mě a bylo fascinující sledovat i jeho reakce. Nevykoupala bych se v Kamencovém jezeře, neodstartovala bych závod šlapadel kachna vs. labuť, nezažila bych atmosféru Chicaga, aniž bych tam musela jet. Festival Moody Moon Noize je prostě akce, kterou vnímáte všemi smysly. Akce, která je velmi citlivá k místům, s perfektní dramaturgií na neobvyklých lokacích. Ať už bude příště v Chomutově (prosím, aspoň ještě jednou!) nebo kdekoliv jinde, pojedu zas. A třeba někdy doputuje zpátky do Mariánek.

DARJA MORAVOVÁ (FULL MOON)

Blue Uandi

Ida the Young

Čavalenky

Berlin Manson

Zouj

TEREZA ODEHNALOVÁ (MOOD, NAA, LIVE NATION)

whyohwhy

Xces

Berlin Manson

Manon meurt

o pátý místo se musí podělit Zouj s Nikol Bókovou

MICHAL PAŘÍZEK (FULL MOON)

Kuprospěchu crew

Sister’sweater

Polina Klimok - scénografie + light design

Nikol Bóková

Čavalenky, Zouj, Berlin Manson, respektive komplet celá sobota

MARIA PYATKINA (FULL MOON)

Kamencové jezero

Hotel Bobr

Ida the Young

Nikol Bóková

whyohwhy

JAKUB ŠÍMA (FULL MOON)

Anki

Čavalenky

Xces

Nikol Bóková

Berlin Manson

FRANTIŠKA TRANOVÁ (VYSÍLAČ)

Po letech zpátky na Moody Moon Noize, Šumavu jsem vynechala, takže rovnou znovu Sudety. K mojí osobní radosti na Vysílač i s lehce depka tématem (vysídlení Němců z pohraničí) přišlo dost lidí (dík). S vlastními povinnostmi rychle z krku jsem se mohla vrhnout rovnou do víru tance, páteční rozehřátí na post-hudbě byla jen rozcvička před sobotou. Odpočinek na kachním šlapadle (kam se hrabou labutě) a pak už jen zemřít na parketu (v tom nejlepším slova smyslu). Díky mojí příšerný paměti mě Zouj znovu pozitivně překvapili, že mě dostali už před skoro rokem v Bike Jesus mi došlo až v prvních třiceti vteřinách. Čavalenky do chomutovské diskotéky (nebo co to bylo za prostor) sedl perfektně, veškerý strach z neautentičnosti jeho show před pražským výjezdem do regionů (berte s ironií, prosím) byl zbytečný. A Berlin Manson můžu snad nechat bez komentáře. Na vol. 5 bych jela hned, tak snad bude příležitost.

TOMÁŠ TRYKAR (KUPROSPĚCHU)

Chomutov, ve kterém bych chtěl žít každý den

Čavalenkyho štylo

backstage edice Neue Welt feat. GG Allin

publikum a jeho otevřenost poznat nové a neobjevené

sklepení elektrokostela svaté Kateřiny

stěhování koncertního křídla do kostela během půlmaratonu

VÁCLAV JANOŠČÍK (TEORETICKY RAVER)

Největší překvapení byli Xces. Připomněl jsem si, že hrubost, brutální intenzita získává kvalitu právě v kontaktu s jemností, tichem a citem pro detail. A musel jsem přehodnotit vlastní stereotypy vůči svaté rockové trojici rocku kytaře/base/bicím, vůči metalu, screamu a vlastně celým dějinám (post)rockové hudby. Největší divácký ohlas či interakci jsem rozhodně a zaslouženě cítil při Berlin Manson a Čavalenkym. Mezi DJs jsem strašně ocenil profesorský sound (i nadhled) Glory Affairs, luxusní taneční feel Sofie/IAmNøt i distingovanost Ancestral Vision b2b Oblaka. Arvéd mě takřka šokoval jako inteligentní současný český film, kterému mnohem intenzivnější zvuková „kulisa" Aid Kida a Pjoniho jedině prospěla. Obecně vnímám zaměření na současnou slovenskou neuvěřitelně silnou scénu jako pozitivní. Ale především jsem vážně dojatý tím, že město, ve kterém jsem vyrostl, nádherně ožilo, že se podařilo najít krásná místa a naplnit je kulturou.

VAVŘINEC FREDA (VERONICA)

Slyšel jsem hromadu řečí o tom, jak je Chomutov ošklivé, bezduché město, kde nemá smysl jezdit, natož tam bydlet. Od lidí po celé republice. Kolektivní slepota je přirozenou součástí všedního života a je to vlastně přirozené. Prošel jsem hodně tamních ulic, byl jsem v řece, v jezeře i rybníku a bavil s hodně lidma, ještě více jsem jich poslouchal. Jistě, místo dělají lidé, ale v tak osobité, poetické a různorodé krajině, jakou je Chomutov, nemůže být špatný život. Příští rok se vydám i do krajiny za tratí. Sídliště jsou tam utopené na zelených svazích a není nutné, aby tam bylo všechno růžové. Ten gobelín si ještě dovyšívám.