Nejlepší texty Full Moonu 2025

Začátek roku u nás v redakci patří bilancování. Každoročně vybíráme texty, které podle nás patřily k tomu nejlepšímu, co během roku vzniklo. Přinášíme vám náš výběr z roku 2025, který se pohybuje napříč hudbou, filmem, literaturou i herními světy a spojuje osobní perspektivu s širším kulturním kontextem. Od globálních popových fenoménů a lokálních scén přes intimní rozhovory až po eseje o fikčních světech, spiritualitě nebo politice kultury. Všechny texty spojuje snaha jít pod povrch, hledat souvislosti a zachytit dobu v její syrovosti, kreativitě i rozporuplnosti.

Chcete, aby vám Full Moon chodil do schránky každý měsíc? Předplatné je ten nejpohodlnější způsob. Všechna čísla najdete na e-shopu nebo digitálně.

Work it out on the remix (Charli xcx)

Nechat si v Claire’s propíchnout bradavky, oznámit kandidaturu na prezidentku USA, jet metrem v plesových šatech a předstírat psychické zhroucení nebo se nechat chytit při krádeži a vytvořit vlastní „Winona moment“, o kterém by mluvil celý internet. To všechno byly podle Charli xcx vážně míněné marketingové plány labelu Atlantic Records k propagaci jejího loňského alba Brat. Na žádný z nich nakonec nedošlo, britská popstar ale měla virálních momentů v roce 2024 i tak víc než dost. Od rekordního zájmu o její Boiler Room set, na který publikum vyhrávalo lístky v loterii, přes featy od Billie Eilish nebo Lorde až po neonově zelenou barvu ovládající po měsíce offline i online prostor (a nakonec i kampaň opravdové prezidentské kandidátky). Čtěte dál

Tyler mi vykradl sen (Na vlastní oči: Annet X)

Ke kalifornskému raperovi a skladateli má všestranná česká hudebnice Annet X mimořádné pouto. V jakémkoliv rozhovoru jako své stěžejní inspirace zpěvačka, raperka i tanečnice jmenuje svatou trojici Frank Ocean, Kendrick Lamar a právě Tyler, the Creator. Každý, kdo ji jen trochu sleduje, ví, že je to její osobní kánon. „Snad o ničem na světě nevím tolik věcí jako o Franku Oceanovi a Tylerovi,“ říká se smíchem. Čtěte dál

Jít do středověku od lesa (Fikční světy luhů a hájů v kontextu Kingdom Come: Deliverance II)

Otevřené videoherní světy to mají kolikrát komplikované. Je velmi obtížné trefit to správné pohlcení různorodými městy, vesničkami, případně osamocenými zákoutími. Ve spoustě jsou společně a robustním počtem NPC vyprázdněnou vlaječkou, kterou vývojáři mávají při marketingových slibech. Jak fikční svět konstruují tvůrci Kingdom Come: Deliverance II? Čím se liší od za příklad dávaného třetího Zaklínače? A jak plyne čas a svět okolo vás, když zkrátka opustíte příběhové linie a začnete paběrkovat či žít každodenní život bez větší kauzality? Čtěte dál

Tak blízko, ako sa len dá (U strún)

Váza s kvetmi sa od otrasov dupotajúcich nôh tancujúcich ľudí trmáca až na okraj rozkolísaného klavíra, zabrzdia ju kabáty len tak pohádzané všade naokolo. Šály a bundy sa povaľujú po stoličkách aj na zemi, nie je kam a nie je času. Hudba hrá a januárová šeď sa stráca v tvárach rozosmiatych ľudí, pod ktorými klopká podlaha Rómerovho domu. Na Zámočníckej ulici v Bratislave je skraja roka veselo a inak typické chladné počasie a novoročná apatia nebránia baviť sa. Čtěte dál

Tolik svobody, kolik chceš (Adéla)

Když se s Adélou večer setkáváme v hotelovém baru, je to v danou chvíli už její pátý rozhovor a druhý den jich v rámci krátké návštěvy Prahy zvládne ještě jednou tolik. Potom ji čeká Varšava, Berlín, Londýn, Paříž, mezitím rychle domů na Slovensko, a pak zase zpátky do Los Angeles. Intenzivní press tour doprovází její debutové EP koketující s různými popovými subžánry, na kterém se začínající interpretkou spolupracovala i Grimes. Když poznamenám, že takhle nabitý program zní trochu šíleně, zpěvačka jenom skromně pokrčí rameny, že je to normální. Je ale dobře vidět, jak je spokojená, že se jí roky tvrdé práce začínají vyplácet. Navíc v takové podobě, jakou chce ona sama. Čtěte dál

Nad hrdinkami filmů Davida Lynche

David Lynch uvádí ve svých pamětech Místo snění (česky vyšlo v roce 2020, originál je jen o dva roky starší) znepokojivou vzpomínku. Jako dítě – vyrůstající ve stabilní, šťastné rodině – potkal na ulici nahou, zbitou ženu. Měla bledou pleť a zakrvácená ústa. Lynch byl v té době příliš mladý a příliš otřesený, aby zjistil, o koho jde nebo nějak zasáhl. Žena krátce nato zmizela. Čtěte dál

Dotknu se červeného tlačítka a vypnu temnotu (David Lynch mezi reklamou, videoklipem a krátkým filmem)

Americký spisovatel David Foster Wallace v polovině 90. let navštěvuje Davida Lynche během natáčení filmu Lost Highway. Pozoruje ho, jak jako jediný na place čůrá na strom anebo jak kouří cigarety a přemýšlí. Po celou dobu své návštěvy s ním do kontaktu nepřijde, nehodlá ho rušit, drží se v pozadí, nasává atmosféru, všímá si detailů. Miluje jeho umění a to, jakým způsobem odhaluje, co nevyřčeného a znepokojivého se může skrývat pod nánosem všední reality. Čtěte dál

Brácha měl osobní linku s posvátnem (Jáchym Topol)

Se spisovatelem Jáchymem Topolem, který stál také u zrodu Psích vojáků, se scházíme v Knihovně Václava Havla, kde pracuje jako jeden z hlavních dramaturgů. Dáváme kafe a vzpomínáme na Apačku, se kterou seděl Jáchym v redakci Lidových novin. „Vždycky na mě byla na rozdíl od jiných kolegů hodná a do všeho mě v redakci zasvěcovala,“ vypráví. Říkám mu, že mi je blbý mluvit o někom, kdo už tady není, ale on bleskurychle odpovídá, že je připravený: „Všichni mi umřeli. Nejdřív brácha, pak táta a nakonec i máma. Asi jsem tu zůstal, abych o tom mohl svědčit. Pojďme na to.“ Čtěte dál

Už nejsem naštvaný na svět (Rainy Miller)

Anglický experimentální producent Jack Bowes, známý pod pseudonymem Rainy Miller, na sebe poprvé upozornil debutovým EP Desquamation. Jeho jméno se v současnosti skloňuje po boku dalších osobností nové severoanglické scény jako Blackhaine, Iceboy Violet či dua Space Afrika, se kterým navázali spolupráci na ceněné desce The Grisaille Wedding. Jeho aktuální nahrávka Joseph, What Have You Done? je osobní poctou otcovským vzorům a rodině. Vžívá se tu do role vypravěče, který se prostřednictvím ambientních textur mísených s nově používanými kytarovými prvky retrospektivně vrací k formativním okamžikům svého života. V rozhovoru, který jsme vedli před jeho podzimním vystoupením na pražském festivalu Lunchmeat, jsme mluvili o inspiraci filmem Searching for the Wrong-Eyed Jesus, biblických motivech, hledání vlastního místa a také odmítání třídních nálepek. Čtěte dál

Přehlušit šero a chlad (Ghosttown: Hudební scéna ve Stockholmu)

Yung Leanem to nezačalo ani neskončilo. Švédsko bylo vždy schopné světu nabídnout zásadní hudební počiny. Země pečlivě vybudovala pro kulturu základy pomocí různých institucí a poté dala volný průběh dalšímu vývoji. Postupně se začala objevovat stále významnější hudební vydavatelství, technologie, streamovací služby a samozřejmě také kapely a interpreti. Společným sdružováním, třeba na stockholmských ostrovech, dali vzniknout několika rozdílným, ale zároveň vzájemně komunikujícím scénám. Většinou vycházejí ze světového rapu, punku a experimentální i taneční elektroniky, ale zároveň do hudby přidávají domácí vlivy. Čtěte dál

Čaroděj z předměstí (DJ K)

„De forma proibida nós mandamos a realidade,“ tedy něco ve smyslu: „zakázaným způsobem sdílíme realitu,“ deklamuje vztekle MC uprostřed změti rozbitých beatů, syrových záznamů pouličního hluku a štiplavého hukotu sirén. Pokud by zástupci aktuální podoby brazilského funku hledali nějaké společné motto, mohla by to směle být právě tato věta, v případě stylu zrozeného na pouličních party São Paula a Rio de Janeira s platností hned v několika ohledech. Jedním z nejžhavějších jmen žánru je aktuálně mladík vystupující coby DJ K, jehož album Rádio Libertadora! je bezesporu jednou z nejvýraznějších nahrávek letošního roku. Díky rytmu, vzdoru a čarodějnictví. Čtěte dál

Všechny cesty vedou k táboráku (Folková Lipnice)

Ohniště je obsypané lidmi, na kytary hrají i muzikanti, kteří před pár hodinami stáli na pódiích. Nad kouřem v mnohohlase zní „jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal,“ hroznem lidí se snaží k plamenům proklestit člověk, na klacku má napíchnuté bílé tofu. Folková Lipnice má daleko ke klasickým letním festivalům, které se snaží návštěvníky zahltit vjemy a ohromit. Působí spíš jako čundr, sešlost přátel, kteří se ještě neznají. Čtěte dál

Ľudia preceňujú schopnosť umelcov niečo zmeniť, a to je zásadná chyba“ (Agata Pyzik)

Keď Michal Pařízek prišiel s nápadom, aby som teoretičke a novinárke Agate Pyzik položil v tomto čísle Full Moonu niekoľko otázok, bol som nadšený. Pred nejakým časom sme s kapelou vydali debutovú nahrávku, ktorej názov Poor But Sexy bol priamo inšpirovaný jej najznámejšou knihou Poor But Sexy: Culture Clashes in Europe East and West (Zer0 Books, 2014). Pyzik v nej z perspektívy poľskej migrantky v Londýne skúma napätý vzťah medzi východnou a západnou Európou po páde železnej opony. Táto kniha vyšla pred viac než desiatimi rokmi, no napriek tomu je jej jazyk aj hybridná forma, kombinujúca teóriu a memoáre, stále živá, drzá a radikálna. Čtěte dál