Nejlepší texty Full Moonu 2025: Čaroděj z předměstí (DJ K)

„De forma proibida nós mandamos a realidade,“ tedy něco ve smyslu: „zakázaným způsobem sdílíme realitu,“ deklamuje vztekle MC uprostřed změti rozbitých beatů, syrových záznamů pouličního hluku a štiplavého hukotu sirén. Pokud by zástupci aktuální podoby brazilského funku hledali nějaké společné motto, mohla by to směle být právě tato věta, v případě stylu zrozeného na pouličních party São Paula a Rio de Janeira s platností hned v několika ohledech. Jedním z nejžhavějších jmen žánru je aktuálně mladík vystupující coby DJ K, jehož album Rádio Libertadora! je bezesporu jednou z nejvýraznějších nahrávek letošního roku. Díky rytmu, vzdoru a čarodějnictví.

Na prezidentský mandát Jaira Bolsonara se bude v Brazílii vzpomínat dlouho, ať už to s jeho nedávným odsouzením na téměř tři desítky let za pokus o převrat dopadne jakkoli. Jeho kroky zejména během pandemie budily rozpaky, pozdvižení i šok. Kvůli ignoraci globální zhouby právě na lidnatých předměstích a ve slumech zvaných v Brazílii favely dokonce roli státní moci musely suplovat pouliční gangy, které dohlížely na chování tamního obyvatelstva. Právě během pandemie se z favel začal ozývat hlas nové generace brazilského funku, nebo jinak baile funku, která do svých krátkých úderných skladeb vetkala veškerou frustraci a obavy. Musela čelit výrazným represím, zásahům ozbrojených složek a násilí z jejich strany, datace těchto zákroků se nebývale přesně kryje právě s obdobím, kdy zemi ovládal krajně pravicový politik. „Dnes je situace na mnoha místech klidnější. Lidé začínají funk více akceptovat, reprezentuje mladé lidi, kteří věří v lepší život. I když represe stále existují, věci se zlepšují,“ říká k aktuální situaci v červencovém rozhovoru pro The Fader DJ K (čte se jako obyčejná hláska, tedy DJ Ká).

ZÁŽITEK, RYTMUS A VZDOR

Kaique Vieira, jak zní občanské jméno DJ K, svou kariérou začal právě v době, kdy Bolsonaro nastupoval do úřadu. V roce 2019 mu bylo sotva sedmnáct a už tehdy byl nedílnou součástí pouličních parties v Heliópolis, nejlidnatějším předměstí São Paula. Pořádající platforma Baile do Helipa se řídí heslem Vivência, batida e resistência, tedy Zážitek, rytmus a vzdor, pod kterým své akce pořádá dodnes. Už v té době DJ K produkoval okrajovou odnož baile funku zvanou bruxeria (čarodějná nebo přímo čarodějnictví), která je jeho vlastním patentem. Z ulic Heliopolisu se do světa dostala až o několik let později prostřednictvím nahrávek na osvícenském labelu Nyege Nyege, který alba brazilského producenta vydává. „Bruxeria kombinuje žánry jako rock, filmové soundtracky a prvky, které evokují duševní chaos a dopadají na posluchače,“ prohlašuje DJ K ve zmíněném rozhovoru. Jakási mantra, tag, který opakují MC’s snad v každém producentově tracku – „DJ K não está mais produzindo, tá fazendo bruxaria,“ tedy „DJ K neprodukuje, provozuje čarodějnictví“ – pochází už z oněch dob: „Začalo to jako interní vtip mezi přáteli ve studiu, ale rychle se to rozšířilo. Je to moje značka, lidé tak vědí, co mohou očekávat.“

Brazilská hudba jako by k represím byla odsouzená, podobným atakům jako baile funk čelila v minulosti i dnes tak oblíbená samba, svoje si užili i zástupci a zástupkyně oblíbeného stylu tropicália. Nikdy nešlo jen o hudbu, ale zejména o společenské změny, vize a hnutí. Baile funk se jako žánr vyprofiloval na sklonku osmdesátých let ve dvou brazilských megapolích, Carlos Palombini, profesor hudební vědy na Universidade Federal de Minas Gerais (UFMG) ho popisuje jako „kombinaci afroamerické a afro-brazilské hudební tradice, patřící do rozsáhlé skupiny derivátů hudebního jazyka hip hopu s výraznými odkazy na elektro, latino freestyle a miami bass.“ Daleko ale nejsou ani jiné vlivy brazilské populární kultury: samba, pop rock, fotbalové chorály, lidový tanec afro-brazilského a domorodého původu maculelê nebo pověstná capoeira spojující tanec a rytmus s bojovým uměním, vyvinutá v Brazílii potomky afrických otroků. Samozřejmostí je i forma vycházející z jamajské kultury soundsystémů, doprovázená klasickou hierarchií DJ‘s a MC‘s.

Jeden ze zakladatelů žánru DJ Marlboro vidí konstantní kriminalizaci žánru jako jednu z jeho výhod, mluví o funku jako o spojujícím prvku zakázané komunity, subkultury zvané proibidão. „Problémem Brazílie je, že se nás politická třída snaží vždy zneužít, v zemi, která byla okrádána od chvíle, kdy byla objevena, to asi jinak nejde. Čím je favela ubožejší, tím bývá násilnější. Násilí potlačuje urbanizace, organizovanost nebo vzdělání – díky tomu všemu mají lidé větší nadhled nad svým životem. A funk přináší perspektivu, může vést k společenskému vzestupu,“ hovořil o žánru pro magazín DJ v roce 2020. DJ Marlboro vnímá funk explicitně jako hlas komunity: „Funk je favela zpívající pro favelu, hovořící o své situaci; ať už je to násilí, sexualita nebo vyloučení... Tento hlas se zrodil právě kvůli zákazu funku v klubech, z toho vzešlo celé proibidão.“

CELÁ ULICE

První nahrávka pro Nyege Nyege se jmenovala příznačně Pânico No Submundo (Panika v podsvětí), DJ K ji na základě nabídky labelu vyprodukoval za horečnaté tři dny, honorář za ni ho zachránil od vystěhování z bytu. Deska vyšla v létě 2023 a byla inspirována sociálními nepokoji v době pandemie a podle DJ K „ukazovala svět na pokraji kolapsu.“ „Byla míněna jako volání o pomoc a já se u všech tracků strašně potil,“ svěřuje se pro The Fader a o novém albu naopak hovoří jako o „volání po svobodě“. Stále je leaderem kolektivu Bruxaria Sound, který čítá ke dvacítce dalších osob. Kromě drtivého koktejlu beatů, rytmů a neustálého střídání raperů a někdy i raperek, patří k vizuální charakteristice žánru neodmyslitelně také kostýmy: MC‘s, tanečníci a tanečnice vystupují coby klauni, žolíci, jeptišky nebo exorcisté. Cynicky ponurá atmosféra laciných hororů k obrazu funku zejména v São Paulu neodbytně patří, město nabízí mnohem zlověstnější a temnější atmosféru i produkci – v Rio de Janeiru jsou naopak sluncem zalité i favely.

Radio Libertadora! se podobné nálady rozhodně nezříká, zároveň ji zachycuje mnohem propracovaněji i kompaktněji. Je jasně rozeznatelné, že DJ K nad svou produkcí hodně přemýšlí a snaží se jí posouvat. Zároveň k ní přistupuje velmi chytře, vědom si specifik a často vynucených parametrů aktuální hudební produkce, jak vysvětluje v dokumentu Terror Mandelão z loňského roku: „Když analyzujete data na YouTube, lidé obvykle udrží pozornost maximálně během prvních čtyřicet sekund videa, často si poslechnou sotva minutu tracku. Tudíž se do toho časového úseku snažím dostat co nejvíc, aby všechno zářilo.“ Zrovna v případě jeho tracků určitě nehrozí, že by publikum začaly nějak nudit, výbušná směs nejrůznějších rytmických struktur nabízí dostatečně pestrý, agresivní a místy notně chaotický obraz, od kterého lze jen těžko odklonit pozornost. Do svých beatů přidává policejní sirény, chemické syntezátory, nejrůznější klaksony nebo výstřely, podstatu bruxeria funku obohacuje o další styly, například automotivo nebo zona norte, čímž jen zdůrazňuje svou originalitu i důraznost a znepokojivost rytmů, na kterých podžánr vybudoval. Pestrosti a hutnosti desky určitě napomáhá i používání záznamů z rádia nebo televize, a hlavně změť MC‘s, která se na nich objevuje. Střídání více než desítky mladých, často dětsky znějících hlasů působí jako by zpívala celá ulice.

Právě na texty od svých MC‘s klade DJ K sympaticky důraz v rozhovoru k novému albu, na kterém intenzivně pracoval po dobu tři měsíců: „Tvorba písní byla senzační zkušenost, ale skutečný dopad spočívá v textech, které vyprávějí reálné příběhy z favely.“ Samozřejmě obsahují i spoustu zakázaných témat, hovoří o všedním životě i o kriminalitě, drogách (zejména o hojně rozšířené čichací substanci lança nebo lança perfume, která je jedním ze symbolů tamních pouličních parties) či sexu, jak DJ K potvrzuje v rámci objasnění fenoménu jménem putaría: „To je klíčová součástí funku, ať už v bruxarii nebo jiných stylech. Mezi mladými i dospělými v Brazílii je běžné poslouchat písně, které explicitně hovoří o sexu, ale skutečný důraz bývá kladen na beaty a euforii. V případě putaría je to jinak, jde o zásadní část kultury funku mandelão. Existují samozřejmě i odlehčenější verze pro ty, co si nelibují v explicitních vyjádřeních, ale o ty zase tak vlastně nejde. Klíčové je doručení euforické, provokativní energie.“ Nechybí ani odkazy na populární (a ve své době také notně radikální) brazilské rapové kolektivy z 90. let jako Racionais MCs, ostatně většina jejich témat, nejen ve favelách, je stále aktuální. Podobně jako boj za svobodu.

RÁDIO JAKO SYMBOL SVOBODY

Citace ze začátku článku pochází z úvodní skladby tu alba Esta No Ar A Radio Libertadora v níž rapuje MC Renatinho Falçao. Zazní tam ale také radiový záznam komunistického guerrillového vůdce Carlose Marighelly, který byl zabit v roce 1969 při přepadení banky. (Baader a Meinhof tuto formu financování určitě nevynalezli.) Prý nejde ani tak o poselství jeho projevu, byť jeho odpor vůči diktatuře DJ K bezesporu sdílí, ale o to ukázat význam rozhlasu jako média, což dodává titulu i tématu desky další překvapivý rozměr. „Jde o záznam stanice, která aktivně bojovala proti tehdejší vojenské diktatuře a informovala veřejnost, jak se chovat a chránit,“ říká DJ K a upřesňuje: „Cílem bylo propojit historii s dneškem, nejen v Brazílii, ale i globálně, a ukázat, že rádio kdysi sloužilo coby nástroj osvobození. Stále ho můžeme používat jako symbol svobody a lepších životních podmínek.“

Album Radio Libertadora! je fascinující, radikální a pestrou kolekcí, nabízející krom širokého kontextu také úchvatnou taneční zmeť, v níž se dá téměř neustále objevovat něco nového. Okouzlující je například sampl melodie Nina Roty z filmu Kmotr, nebývale organicky zasazený do závěrečného tracku Techno de favelado. Vystoupení DJ K bylo možno vidět loni před létem na pražské klubové noci Šelest, v Česku vystoupil také další brazilský producent, kterého světu představil label Nyege Nyege, Anderson Do Paraíso. Jeho produkce je temnější, gotičtější, vzpomínám si na jeho neuvěřitelný set v rámci loňského ročníku festivalu Le Guess Who?, který byl složen téměř výhradně z vokálních samplů za minimálního použití beatů. Baile funk můžete zaslechnout i v setech slovenské a v Praze usazené DJky Domizako. DJ K vzpomíná, jak mu právě evropské turné dodalo sebevědomí a vzpruhu do další tvorby: „Na turné mi došlo, čeho jsme schopni a jak moc si svět váží hudby, kterou děláme. Je mi ctí vědět, že můj vkus a vkus mnoha brazilských DJů získává ohlas v cizině a vede ke koncertům. Nikdy předtím jsem ani neopustil svůj okres. Cesta do zahraničí mi ukázala sílu, kterou máme k tomu, abychom v hudebním světě uspěli sami.“

Baile funk se samozřejmě dál vyvíjí, DJ K zmiňuje, že v poslední době poslouchá pro inspiraci hodně techna a dalších tanečních žánrů. Jedním z aktuálním brazilských hitů je ostatně jakýsi hybrid, který se nazývá mega funk a jde o mix pomalejšího techna s euforickými a pobízejícími vokály. Podle DJ K mega funk právě dorazil do São Paula a začíná se podepisovat na místní scéně. Na výsledek si musíme počkat, ale vzhledem k tomu, jaký zásah Radio Libertadora! má, se určitě není třeba obávat, že by se niterná zbraň protestu a osvobození, jak bývá baile funk někdy označován, měla nějak otupit. Záznam pulsu favel zůstane nadále syrový a věrný. Jako realita ulice.