Martin Řezníček | Články / Recenze | 15.05.2018
Písničkářka Lucie Redlová vydala své druhé a zároveň poslední sólové album už před šesti lety. Od té doby se věnovala spíše jiným projektům, jako je MDŽ (Muzikantky, Dámy, Ženy), který tvoří společně s Jitkou Šuranskou a Beatou Bocek. S vlastní nahrávkou přichází až letos, dle vlastních slov ve snaze najít způsob, jak se vyrovnat s krizí středního věku, s nejistými rodinnými vztahy - a jak odpustit. Tomu odpovídá i zvuk nahrávky, který ve srovnání s předchozí folk-rockově laděnou deskou Křižovatky vyznívá měkčeji a klidněji... někde na hranici indie folku a popu.
„Bylo to z lásky, nebo ze žádosti,“ ptá se Redlová v úvodní písni Otázky a nechává nás v nejistotě, zda věřit spíše pozitivní melodii a lehkému tónu hlasu, nebo vážně vyznívajícím slovům. Dobře vystavěný rozpor se definitivně rozuzlí až v posledním tíživém verši: „Kde je ta láska, z níž jsem se narodila?“ Druhá píseň sází taktéž na kontrasty. Barová atmosféra kreslená línou funky basou a ozvláštňovaná tajemnými syntetickými smyčci bere rychle za své v čistě folkovém refrénu, v němž má hlavní slovo mandolína a moravsky vyslovované měkké „i“. Třetí skladba je pak kombinací Radůzy a Ille - ráznosti a křehkosti. Váhání mezi více polohami a protikladnými částmi udržuje napětí a propůjčuje písním záhadnou nepředvídatelnost moravských lidovek.
Jen texty skladeb od tří různých autorů působí poněkud rušivě. Střídmě poetické verše Iva Cicvárka v první písni neladí se Švancovými surreálně romantickými obrazy v druhé Až uzamkneme nebe. Skoro absolutní rým ve Vzpomínej zlehka („Neviř sedlinu ve víně... dívej se zpátky nevinně...“) pak zní až úsměvně. Přesto se zdá, že je s nimi zpěvačka ztotožněná, a vyprávění o nejistotě spojené s blížící se čtyřicítkou, o setrvačné lásce z povinnosti, o neschopnosti fungovat ve vlastní rodině, deziluzích a snaze neopakovat stejné chyby jako naši blízcí působí upřímně a uvěřitelně. A právě v tom tkví nenápadná síla obyčejných příběhů, s nimiž je tak snadné se ztotožnit.
Lucie Redlová - Otázky (Indies Scope, 2018)
web hudebnice
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.