Netopýr po italsku (Batman: Můj Temný princ)

Můžu vyprávět, jaký příběh chci, a nakreslit ho svým stylem? Můžu vytvořit nový Batmanův kostým a nový batmobil? Můžu tam dát i Catwoman, Harley Quinn a Jokera?”

Batman souhlasil, ale pod jednou podmínkou.

“Pod jakou?” zeptal jsem se.

“Žádné bílé ponožky,” odpověděl.

Cože?

“Nenakreslíš mě v bílých ponožkách, nikdy,” vysvětlil Batman. “Chodím v černé.”

“Jasně, v pohodě,” souhlasil jsem. (A říkal jsem si: “Pro mě za mě.”)

Vydavatelství DC Comics je pro každou „legraci“, a když jim může přitáhnout peníze, vrhnou se po ní po hlavě. Nebojí tudíž se nezávislé speciální řady, v níž chtějí svěřit své superhrdiny ne-americkým tvůrcům a nakladatelům. Startem téhle série je Můj Temný princ a prvním hrdinou Batman, kterého dostal do péče uznávaný italsko-švýcarský scenárista a výtvarník Enrico Marini.

Už v kouzelném úvodu, ve kterém se Marinimu do okna zhoupne sám Temný rytíř a přihrává mu kšeft, přiznává autor svou nehynoucí lásku ani ne tak Batmanovi, ale ke Catwoman. Český čtenář může Mariniho znát ze série Gipsy, také má na svědomí autorské řady Orlové říma nebo Le Scorpion. Pro Mého Temného prince napsal scénář a sám si jej i nakreslil. Zápletka je jednoduchá. Harley Quinn má narozeniny a Joker pro ni shání nový dárek, protože mu ten jeho vlastnoručně vyrobený (náhrdelník z vymlácených zubů) hodila na hlavu. Nyní chce pětačtyřicetikarátový diamant zvaný Modrá kočka. Na který má zálusk kočka trochu jiné barvy...

Příběh má strhující tempo, je to jako sledovat napínavý akční thriller. Skvělý střih, nápadité honičky i krvavé přestřelky a v tu pravou chvíli přichází vzpomínka, která mění pravidla hry. Přesto to není příběh, který bere dech, ale kresba, která celý komiks povyšuje nad běžný standard. Je to přesně tak, jak si Marini přál v předmluvě, totiž udělat si Batmana podle svého. Včetně designu batmobilu, batmotorky, batpásku a batkaťat. I Joker nebo Harley Quinn vypadají jinak, tak nějak evropsky, a především stylově. Může jít o úchvatné dvoustrany, na kterých Batman majestátně shlíží na temný Gotham, ale také o souboje, hru emocí ve tváři a další drobnosti, které skvěle fungují samy o sobě, ale taktéž tvoří kompaktní obraz. Vše je umocněno akvarelovými barvami, se kterými Marini dodává Temnému princi život.

Marini dokázal ze spojení Batmana a evropského komiksu vytáhnout maximum. Drsný, temný příběh, který zároveň hraje barvami. Veselý (díky Jokerovi), a zároveň ponurý, protože v Gothamu nikdy nic nekončí dobře. Cit pro detail a sevřený příběh jsou hlavními devízami téhle mezikontinentální nevěry a očekávání z výletu dalšího superhrdiny DC na starý kontinent jsou tak velmi vysoká. Bude v nich mít znovu prsty Marini?