Phil Shöenfelt až na dřeň

Přestože je Phil Shöenfelt u nás znám především jako zpěvák, textař, hudebník a člen několika skupin (např. Southern Cross, Dim Locator a již neexistujících Fatal Shore), který se usadil v české metropoli, je také autorem knih Zelený hotel, Feťácká láska, Magdalena – Book One. Nedávno vyšlo jeho poslední prozaické dílo.

V pořadí čtvrtá kniha, druhá prozaická, s názvem Stripped / Až na dřeň je jakousi autobiografickou vzpomínkou na roky strávené na newyorském Manhattanu přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Na prostředí, které patřilo hudebníkům, spisovatelům, filmařům, dealerům drog, pasákům, tanečnicím a striptérkám i striptérům erotických klubů a jiným ztraceným existencím. Na prostředí, kterému vládne šalba mámivých snů, k jejichž realizování pomáhá konzumace drog, povolených i ilegálních.

Při čtení Shöenfeltovy knihy několikrát vytane na mysli vzpomínka na film Trainspotting. „... jenže problém byl v tom, že se nikdy nic nepřihodilo. Lidi chodili do školy a když škola skončila, nastoupili do práce. Potom se oženili a měli děcka, který vyrostly zkažený a nevděčný, stejně jako jsem byl já a mí kamarádi...,“ zazní v knize a vás napadne, že by to pasovalo do úst Boylova hlavního hrdiny Marka Rentona.

Touha vymanit se z předvídatelné životní dráhy dostává Shöenfeltovo knižní alter ego do New Yorku, který měl být pouze zastávkou na cestě do Vancouveru. „Velké jablko“ se však stává další „ústřední postavou“ románu, podobně jako Paříž v knize fotografa Patricka Chauvela Apač, který se chtěl stát orlem. Město je džunglí, v níž vládne právo silnějšího: „... tak poslouchej mladíku, řekla, jestli chceš bydlet v New Yorku, musíš pořád sledovat dění kolem sebe. Ty sis vůbec nevšiml těch chlápků, co šli za náma – byls příliš zasněnej, abys je viděl...“

Je zbytečné zmiňovat škodlivost užívání drog, přesto výjevy jejich aplikace mohou mít i jakýsi poetický nádech: „Záhy už se vznáším světem cukrový vaty zbarvený do růžova a jantarova, daleko od temnejch promrzlejch uliček Alphabet City. Procházejí mnou ve vlnách barvy, od tmavě rudé po fialovou a zlatou. Tělo se koupe v horké lázni endorfinů a já se konečně cítím ve svý kůži...“

Přesto si hlavní postava románu po určitém čase svou bezcílnou až dekadentní existenci uvědomuje; na svém bezprostředním okolí pozoruje, kam zvolená životní cesta může vést. Varováním je mu osud jazzového bubeníka Joeyho, zachycený experimentálním filmařem z „raušové čtvrti“. Joey má obdobnou roli jako trainspottingový sportovec Tommy: „V tý době Joey propadl heráku naplno. Když jsem ho teď viděl ve studeným ostrým světle zhmotněnýho ve filmu, zaskočilo mě, do jaký slepý uličky ho to vehnalo.“

Alternativní způsob života, kterým se měl hrdina knihy původně vyhranit vůči většinové konzumní společnosti, se nakonec stává jen další formou konformismu. Kruh se uzavírá. Jedinou nadějí je opětovný útěk ze „zajetých kolejí“.

Forma knihy zaujme již od úvodních řádků plastickým vystižením atmosféry newyorského Manhattanu i doby, kdy dozvuky vlivu Ramones byly pomalu nahrazovány hnutím no wave. Realistický popis heroinové (umělecké) subkultury, sexu a aplikace drog si nezadá s tím, který je znám z knih Huberta Selbyho či Williama S. Burroughse. Syrové a čtivé dílo.