Pičkou dopředu: Unna

Jestli jste nikdy nehledali smysl ve spojení nebo v kontroverzi mezi labely Silver Rocket a MamaMrdaMaso, tady se můžete povznést nad danou hru bez jasných pravidel. Kluci se drží za péra a počítají, kdo z nich umí vydrbat s příslovím a kdo tahá delší konec provazu. Každý článek lana znamená jinou kapelu a dohromady je to vzrušující, stejně jako odpudivé. Rádi saháte na stonermetalové koule? Pak tady je jich nepočítaně.

Možná je to křivou pramičkou na hladině bezčasí z obalu, že Unna působí klátivě, ale přitom mají lehkost dobře odpíchnuté brusle, možná je to tím, že Social Party vedle nich vypadají jako pomalé strašidlo ze severní bažiny. Možná je to přechodem mezi songy K hladině a V bahně, že se pnu tam, kde s Gnu nehnu, možná je to tím, že když jsem chodila do školky, máma říkala, když budeš šmajdat, už ti to zůstane, tak mi to zůstalo. Tyhle kapely taky šmajdaj, ale pokud je u nás taková, která umí kytarama vyplétat tři kola najednou, kola metalové koloběžky, co jezdí jako vodoměrka po rybníce, jsou to Unna. Aby zároveň měli nejdále do Prahy a tečovali všechny ty příhraniční post-poloostrovy hradecké, mostecko-litvínovské, ústecké, budějické a další; v Postoloprtech byla kdysi emocoreová kapela Největší tma je ve psovi.

Než spadnu do škatulky nadržená bloncka, podívejme se na texty. (Anebo se podívejte sami.)

Ne že by na tom záleželo, ale v roce 2011 v ceně rockových rockerů vyhráli Heiden (k letošní desce se dostanu příště, tihle romantici se v Břitvě už nikdy neobjeví) před Silent Stream of Godless Elegy a Gride. Tehdy byla Unna mezi dvaaosmdesátým a pětaosmdesátým sdíleným místem, spolu s J.A.R. a těsně před Komunisty. Pro kontext: byl to rok, kdy vyšli noví Fetch!, Lyssa, rok, kdy Ravelin 7 odměřili 7 kroků po zamrzlé řece nekonečné touhy, které říkají bolest. Většina z těch desek je mi velká jako špatně oblečené ráno, ten rok si taky ještě moc nepamatuju. Ale jestli něco očekávám od muziky, je to pokládání žánrových pravítek a silné karty, do kterých nevidím, ale zároveň jsou mi blízké, znají cenu samoty a délku cesty. Asi jako skladba 1 000 mil od domova.

Už bylo na čase? Nebo Už Bylo Na Čase, jak říkají kluci, kteří si mažou prsa sádlem existenciální nahoty? Je na čase přijít s deskou, kterou leští už pár let. Nevím, jestli se dá něco přeleštit, stejně jako se můžeme přejíst nebo přepít, ale starší holky říkaly, že se dá lehce vyjebat se sebou samou. Neříkám, že vím všechno. Říkám, že je na čase.