Planetary: Hledání ztracených superhrdinů

Planetary je tajná organizace, jejíž členové se zabývají vším, co je na světě cool. Objevováním mystických artefaktů, kosmických lodí a tajných vládních výzkumů, hledáním duchů v nočním Hongkongu a monster na zapomenutých ostrovech a pochopitelně bojem proti jiným tajným organizacím. Drsný bělovlasý boss trpící ztrátou paměti, nezničitelná superagentka nastřelená v uplé kombinéze a počítačový génius pronásledují konspirátory usilující o ovládnutí světa. Na první pohled klišé až na půdu. Jenže málokdo dokáže s žánrovými stereotypy pracovat tak dobře jako Warren Ellis.

Když jsem Planetary četl poprvé, měl jsem chuť to po několika stránkách odložit. Realistická kresba, standardně rozehraná zápletka... Pak mi ale došlo, že tohle přece nemá být pokus o alternativu, ale mainstreamový komiks. Se změnou pohledu mě to začalo bavit. Humor, historické a popkulturní reference na každé straně, smršť nápadů v každém sešitě. A najednou se Ellisova superhrdinská mozaika rozvinula naplno a já to musel číst znovu a znovu. Pokud by někdo hledal důkaz, že mainstreamový komiks není mrtvý, může ho najít právě v Planetary.

Ellis se ve své sedmadvacetidílné sérii prokousává dějinami fenoménu superhrdinů, od viktoriánských idolů typu Sherlocka Holmese nebo Drákuly přes Tarzana a brakové dobrodruhy až po svalovce v lesklých kostýmech ze stájí Marvelu a DC. Jejich svět jasných symbolů a velkých idejí je nenávratně pohřben ve 20. století a „archeologové“ ze společnosti Planetary teď postupně odhalují jeho tajnou historii.

Forma, jakou je v Planetary resuscitován žánr superhrdinského komiksu, je podobná tomu, co v posledních letech realizoval Alan Moore ve své Lize výjimečných – míchá všechny znaky daného stylu tak, že výsledkem není satira ani devótní pocta, ale něco velmi inovativního, koncentrovaná esence žánru. Nekončící odkazy na komiksové legendy nejsou vrstveny nahodile, naopak dodávají příběhu další rozměr a ženou ho dopředu. V přitažlivosti a originalitě svých zápletek a postav je Ellis ostatně vždy výjimečný. Ať už to byl potrhlý gonzo reportér Spider Jerusalem z Transmetropolitanu, nesmrtelný metalista Lazarus Churchyard nebo superhrdinský tým z Planetary, pokaždé tajně toužíte být tak hustí jako oni. Vyprázdnění superhrdinové najdou své místo jen jako vzpomínky z minulosti nebo neschopní padouši, ironické rýpnutí do plochých postav Fantastické čtyřky.

V nakladatelství BB/art teď s podtitulem Do všech koutů světa vychází prvních šest kapitol Planetary doplněných o bonusovou úvodní povídku. Českému vydání není po stránce kvality tisku a celkového zpracování co vytknout, menší vady na kráse má jen překlad Richarda Podaného. Ten je sice technicky korektní, ale Ellisovy živé dialogy založené na slovním humoru, klení a drsných hláškách mění na prkenné promluvy plné výrazů jako zadnice či proklatě. Nepříjemně to vyniká především ve srovnání s výborným překladem Transmetropolitanu vydávaného ve stejném nakladatelství.

To hlavní však v Planetary zůstává. I přes nejrůznější tragické a temné momenty Ellis ve svých komiksech nikdy neopouští optimistický podtón. Vždy je v nich upřímná naděje na lepší budoucnost, dobývání hvězd a pokrok. Zlí jsou ti, kdo zadržují vědění a informace, kladní hrdinové se nesoustředí na porážku svých protivníků, ale na pomoc a záchranu druhých. V době typické pochmurnými revizemi kdysi rozzářených idolů je tenhle přístup docela vzácný. Sám Ellis říká, že je v tom smysl pro úžas a netušené věci za hranicí našeho poznání, a objevování a krása a nebezpečí a padouši dohromady...