Pořadatelská: Broněk Slezák (MišMaš párty)

"Kombinace punkového přístupu, pečlivé volby hudebního programu zahrnující známé, ale i neobjevené kapely české i zahraniční scény, a lokace představující polorozpadlý statek Ústsko v Bílých Karpatech dokázaly vytvořit silný dojem," psala Veronika Miksová o svém prvním kontaktu s MišMaš párty. A tenhle dojem vznikal i u dalších našich redaktorek a redaktorů, kteří na statek zavítali. Těšíme se na 28. ročník, povídáme si o něm s jedním z organizátorů Broňkem Slezákem.

Co chystáte další dny a týdny? Jeden dva špíly?

Mimo MišMaš nic dalšího neplánujeme a teď, necelý měsíc před akcí, finišujeme se všemi přípravami. Co se týká samotného festivalu, nechci vypíchnout nějaké jméno, protože mám rád všechny, které jsme pozvali. Když už, tak se přiznám, že mě fakt moc baví nová deska Fandy Holého, toho bych si nechtěl nechat ujít.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

Máme dvě malé děti a práce, takže si po koncertně mimořádně bohatých předcovidových letech dávám i nadále celkem dietu a spíš bych mohl dát dlouhý seznam, na co jsem chtěl jít a nějak to úplně nedopadlo. Každopádně jsem dal pražský koncert londýnských Girls in Synthesis. Měl jsem na ně totiž spadeno na MišMaš, ale letos to nakonec bohužel nedopadlo, tak jsem chtěl aspoň vidět, jak moc mě to bude mrzet. A upřímně mě to mrzí hodně. Klasický anglický punk, trochu postpunk, i ty více elektro skladby do toho parádně zapadaly. Pořád je to, třeba oproti poslední desce Fontaines D.C., hodně syrové a nejvíc jsem z toho měl pocit, že něco takového mi vlastně strašně moc chybělo. Tak snad příště.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

V Praze chodím na akce Silver Rocket, což je pro mě kombo – koncert + kamarádi a pivo. Obdivuju Heartnoize, kteří jedou jako blázen, a fandím všem, kteří se do organizování koncertů pouští mimo centra a neztratí energii a nadšení ani po letech.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Když se tvůj volný čas smrskne jen na krátké časové úseky nebo pozdní večer, kdy jsi totálně vyřízený, tak se ze sjíždění sociálních sítí snadno stane jeden z mála relaxů. Facebook je takový standard a pořád mi přijde, že coby informační kanál na koncerty a akce je nejlepší, byť se i v tomhle pro mě nesmyslně komplikuje. Pořídil jsem si i Twitter, vždycky jsem byl velký konzument informací a tady sleduju lidi, kteří podle mě mají co říct. Takže vidím, jak to i tam jde do háje, stejně jako ten Facebook, a jak to do člověka valí tunu nesmyslů jen proto, aby vydržel co nejdéle a konzumoval reklamu. Tak jsme se rozhodli, že asi bude pro festival nejlepší vrátit se zpět ke starým dobrým mailům.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Poté, co loni zavřeli mého oblíbeného Vodoucha (nový majitel baráku, kompletní rekonstrukce, výpověď z nájmu), nemám jasného favorita. I když to tam šlo s jídlem taky dolů, člověk se tam cítil jako doma. Aktuálně tak asi nejčastěji dávám Pho dai viet, protože to mám kousek a doma se na nudlích jednomyslně shodneme. A samozřejmě když jedeme na východ, tak musím zmínit Bistro Na kopci, které sídlí na statku, kde bývá MišMaš.