Pořadatelská: Jitka Miková

Jitka Miková se podílí na organizaci festivalů Struny podzimu, JazzFestBrno anebo Pop Messe, všude tam ji taky můžete potkat. Bydlí a pracuje v Brně, v minulosti doprovázela Filharmonii Brno na zahraniční zájezdy a působila jako produkční Moravského podzimu nebo Expozice nové hudby. Prostě v kultuře je jako doma. Kam nás pozve? Pestrá putování!

Co chystáte další dny a týdny? Jeden dva největší špíly?

Mezi půlkou října a začátkem prosince uvádí Struny podzimu osm koncertů v různých pražských sálech, hraje se mix žánrů, které mě baví. Nová hudba, klasika, jazz, zvláštnosti.

Nemůžu se dočkat Saula Williamse a Kae Tempest. Vystoupí 2. listopadu na jednom večeru v La Fabrika, z mého pohledu nejpalčivější básníci dneška. Saul Williams je nepřeslechnutelný performer, legenda s mimořádným charismatem, do Prahy přiveze smyčcový Mivos Quartet a ve společném programu mísí naléhavou slam poetry dikci se současnou klasikou. Album Kae Tempest The Book of Traps And Lessons pro mě bylo zjevením, trefilo se mi do nálady během nejtěžšího lockdownu a chodívala jsem křížem krážem po lese s Kae na uších. Něco z The Book of Traps And Lessons budou Kae přednášet i v Praze.

Těším se taky na Tenores di Orosei, kteří 21. listopadu v Divadle X10 uvedou tradiční sardské zpěvy. Už jsem podobný sbor slyšela a byl to zvláštní zážitek, čtyři a cappella zpívající muži v těsném sevření, každý hlas má svou roli a svůj jedinečný výraz a výsledná harmonie se nepodobá ničemu z našich končin.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

Kytarista Bill Frisell v triu s basistou Thomasem Morganem a Rudy Roystonem za bicími v brněnském Sono centru. Devadesát minut plynoucí jediná skladba, úsporná, pokorná hudba utkaná z emocí. Mám to štěstí, že se motám kolem muzikantů v backstagi, a proto vím, že klid a nadhled nejsou jenom součástí stage presence, ale že ta radost je kolem nich znát i mimo pódium.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šla podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Líbí se mi všechno, co se děje na JazzFestBrno, jsem zvědavá, jaký line-up bude mít příští rok festival Pop Messe, ale do těch akcí jsem víc nebo míň namočená. V Brně průběžně tuším, co se děje v Kabinetu múz, na Flédě i ve Filharmonii Brno, v Praze se mi aktuálně líbí dramaturgie Underdogs‘, vyjela bych si na Black Country, New Road, kdyby nebylo vyprodáno. Ráda jezdím na OFF Festival do Katovic, příští rok snad už zase bude.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Kromě hudby na nich nic moc nesleduju, nepouštím se do žádných plamenných diskusí, ani se do nich nezačítám. Snažím se držet od sociálních sítí zdravý odstup a nepodívat se hned po probuzení, co je nového. Většinou se podívám… Občas zabíjím čas na instagramu jazzmanů, třeba Robert Glasper, MonoNeon, Dave King nebo Chris Daddy Dave jsou fakt vtipní.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Jsem lajdácký vegetarián, kterého občas přistihnou s řízkem, ale když je trochu času a klidu, ráda chodím v Brně do míst, kde se od masa nic nenabízí, do Die Küche nebo ke Třem Ocáskům. Kancelář máme na Veveří a často si kolem poledního s kolegy dávám těstoviny plus dvě deci chardonnay v bistru Cattani nebo cokoliv s tofu ve Pho-Eden. Na sladkosti chodím do cukrářství Martinák nebo k mamince, ta má taky vždycky čerstvě napečeno.