Pořadatelská: Markéta Řasa Vlková (Habrovka)

Festival Habrovka proběhne 5. a 6. června 2026 v oáze klidu na zahradě kostela sv. Františka z Assisi, v blízkosti metra Budějovická. Letošní ročník nabízí únik od ruchu velkoměsta, rodinnou atmosféru a multižánrový program plný koncertů i divadelních představení pro děti i dospělé, přičemž více nám poví píáristka Markéta Řasa Vlková, jinak hibernující baskytaristka, toho času bez kapely a na rodičovské dovolené.

Co chystáte další dny a týdny?

Tak to je jasná odpověď: finišujeme přípravy čtyřiadvacátého ročníku kulturního pikniku Habrovka. Děláme ji všichni na dobrovolné bázi, ve volném čase a bez nároku na honorář, takže na pořádání více akcí nám nezbývají kapacity. Ale jak říká naše letošní téma: Stačí málo. Téma máme každý rok jiný, ale pokaždý, a možná i čím dál tím víc, nás během příprav i festivalu provází víc než jen cíleně, kolikrát ironicky. Někdy nevíme, jestli se nad tím máme smát nebo brečet. Loni jsme měli téma Budiž světlo a byl to snad nejzataženější a nejupršenější ročník. Pak přišlo povolení stavby kolem Habrovky, bagry, škrty v rozpočtu... Jsou to takový maličkosti, který dokážou všechno změnit. Ale nejde jen o negativní záležitosti, naopak.

Dominika Mithofer, ředitelka festivalu, nás loni zkusmo přihlásila do ceny pro středoevropské nezávislé festivaly CEIFA, kterou vyhlásil festival Waves Vienna. A naši fanoušci nás poslali do finále, kde jsme vyhráli druhé místo a navázali spolupráci a přátelství s rakouskou kulturní scénou nebo slovenským festivalem Fraj. To nám na Habrovku přiválo třeba Oskara Haaga, což je velká rakouská hvězda, u nás zahraje s celou kapelou. Dále Avin Ahmadi, která kombinuje zpěv a hru na oud, tenhle tradiční nástroj zazní na Habrovce navíc hned dvakrát, podruhé s Xadrex. Divokou kartou Fraje jsou Alten Kompoten – původně dvojice sourozenců, kteří jako děti nahráli a vydali tři desky, dneska je z toho live projekt s kapelou a nabitou show. Takže zveme, stačí málo – přijít. Zaručuju, že objevíte něco, co jste ještě neviděli, neslyšeli, a co vás nadchne. Třeba i dobrodružné hřiště pro děti Sběrný dvoreček.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

Jsem momentálně máma na plnej úvazek s čerstvě chodícím mrnětem, takže doma teď poslouchám úplně jiný koncerty. Ale zrovna jsem posbírala pár skvostnejch zážitků. Úplně nejčerstvější jsou Tiger Lillies v Lucerna Music Baru. Poprvé jsem tam byla na „sedacím“ koncertě, pěkně postavený hlediště. Na Tiger Lillies jsem sice poprvý nebyla, na druhou stranu každá jejich tour je samostatnej projekt, příběh, program, pokaždý je to trochu překvapení. Jsou to minimalisti a maximalisti zároveň, jsou tři a jsou to hračičkové. Skladba klidně může být na dva akordy, ale je neskutečně barvitá, je to příběh, doprovázenej hrou na nástroje hudební i nehudební. Tak jak se na ně hrát má i tak, jak to jde jinak. Takže tentokrát to byla vedla piána, akordeonu, kontrabasu a bicích hra na pilu, theremin, valchu, brumli nebo smyčcem na činely. A to pořád není všechno. Celý je to navíc divadlo, kabaret, masky, pro mě jeden z opravdovejch dark punk/kabaretovejch vzorů.

A dva dny předtím jsem se po sto letech vypravila i s rodinou na United Islands, tam pro mě byla objevem Marie April & the Fools, načež jsem zjistila, že to není náhoda, protože v Cenách Anděl je Objevem roku. Současná mladá hudba je pro mě trochu plochá, jen před sebou tak nějak valí generační výpovědi, ale texty na mě prostě vždycky nestačí a hudebně to po mě sklouzne. Ale tenhle koncert rozhodně plochej nebyl, Marie April má skvělej hlas a s kapelou mají všechno dotažený a vyvážený, má to výraz, náboj, člověka to rozhýbe... Fakt jsem si to užila.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šla podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Nutné, to bych asi nechala na každým, ale osobně často mířím na koncerty Ladrogangu nebo Mighty Sounds. Fource nám sem vozí spoustu skvělý muziky, ale opakovaně se vracíme za Frankem Turnerem. No jelikož teď se rozjíždí festivalová sezóna, tak kdo trošku smrdí punkem a má rád takovou tu srdcařskou atmosféru, tak musí vyrazit aspoň jednou na Mighty Sounds, který letos slavěj dvacítku. Zážitek pro mě byl v minulosti Summer Punk Párty Volyně, protože punkovej fesťák na koupáku s nafukovacíma lamama a podobně, to je boží. Rádi chodíme taky na Rockabilly Rumble do řevnického lesního divadla, to je taky unikátní zážitek, zdaleka nejen o hudbě, ale i o autech, pin-upkách, tanci a je to taková pohodička. Jinak z klubů vždycky ráda podpořím strahovskou Sedmičku, to je srdcovka a možná je jasný, že s oblibou koukám do programu Lucerna Music Baru.

Mimochodem, v mailu se mi mezitím připomněli D Smack U Promotion a rovnou mi naservírovali totální bombu, a to pražskej koncert The Dresden Dolls ke dvacátýmu výročí alba Yes, Virginia. A to je teda sen. Nemyslela jsem snad ani, že je někdy uslyšim naživo, od roku 2008 měli pauzu a hráli společně jen sporadicky, natožpak v Evropě. Tak tam já teda rozhodně musim bejt!

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Popravdě spíš negativní. Nástroj je to skvělej, o tom žádná, ale vyznat se v něm, fungovat v něm, to už moc nezvládám. Ale nebylo to tak vždycky, dělala jsem sítě ráda, jen jsem na nich pak nějakou dobu strávila pracovně víc času a už cítím, že na ně nestačím. Tvořit a postovat obsah a celkově tam aktivně fungovat je pro mě čím dál těžší, dneska mě to až otravuje, strašnej žrout času, energie, pozornosti i nervů. Jsem generace, která vyrostla na ICQ, Lidé.cz a byla u počátků Facebooku, kde jsem tak trochu skončila, pro mě je ideální na eventy pořadatelsky i divácky, ale pro aktivnější uživatele sítí už je za zenitem. A já nikdy úplně nepronikla do víru Instagramu, už vůbec ne TikToku, takže cítím, že na to nestačím, že už tomu světu nestíhám rozumět…

Vnímám, nebo si to aspoň myslim, že mladší generace funguje na sítích úplně jinak a rychleji, třeba videoobsah je pro ně samozřejmost. Já jsem hlavně textová, zároveň ráda přemýšlím třeba nad celkovým konceptem kampaně, ale když tam má člověk dělat všechno najednou, nestíhá pak vlastně nic. Naštěstí mám v rámci Habrovky skvělou parťačku a můžu si v klídku jen vymýšlet a připravovat kreativní koncepty a hrát si s textem, ráda obvykle koukám i na analytiku, ale to teď s dítětem taky uplně nestíhám.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Obecně chodím na jídlo moc ráda, objevuju, vychutnávám, užívám si koncept danýho podniku, a to od klasickejch českejch hospod až po exotický kuchyně, fine dining mi nic moc neříká. Bydlíme ve vesnici kousek od Prahy, takže kór teď na mateřský častěji vařím/jím doma, ale třeba výlety a dovolený jsou u nás téměř vždycky i o gastro objevování. Mám radost, když učinim nějakej novej objev. Tak to vezmu lokálně a jestli můžu i cukrárny, tak pro zákusky teď chodím nejradši do Mníšku do Cukrářství a pekařství Eva Jarolímková, to je skrytej poklad na zákusky. Nic fancy, poctivá klasika.

Jinak milujeme mexickou kuchyni, ale tak nějak nemáme teď nic oblíbenýho po ruce, nicméně skvělou jsme potkali v Břeclavi, Fredy’s bistro doporučuju. Když chceme na procházku s obědem, zajdeme do Trnovský krčmy, o něco dál milujeme Motorest Jíloviště a oblíbili jsme si Restovnu v Jílovišti, mají tam fakt moc dobrý pizzy, i Al Capone v Mníšku. A pak nemůžu nezmínit Statek u kapličky, kde jsme před pár lety slavili svatbu, to je skvělý místo, rodinnej podnik se skvělou kuchyní v Nový Vsi pod Pleší. Poslední tři podniky jsou navíc velmi baby friendly.