


Backstage: Rozka Hájková (Povaleč)
Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.


V rozhovoru jsme probrali letošní ročník Maratonu, nejzajímavější festivalový booking i oblíbené gastronomické zastávky.
Milan Tesař je neúnavný propagátor menšinových hudebních žánrů a výrazná osobnost české hudební publicistiky. Jako programový ředitel a spolumajitel Radia Proglas, šéfdramaturg festivalu Maraton hudby Brno a sekretář mezinárodního žebříčku World Music Charts Europe pomáhá objevovat hudbu, která jinde často zůstává stranou. V rozhovoru jsme s Milanem probrali letošní ročník Maratonu, nejzajímavější festivalový booking i oblíbené gastronomické zastávky.
Co chystáte další dny a týdny? Jeden dva největší špíly?
Po celý rok mě živí hlavně rádio, které je už 30 let mou hlavní profesí a které samozřejmě vysílá 24 hodin denně i v létě. Takže jako programový ředitel, zodpovědný za celodenní vysílání, opravdu nemám moc volna ani o prázdninách. Ale v létě žije samozřejmě velmi intenzivně také Maratonem hudby Brno, jehož jsem hlavním dramaturgem. Od 7. do 10. srpna se na desítkách míst po celém centru Brna – a sem tam i v okrajových částech města – budou potkávat hudebníci nejrůznějších žánrů od world music přes jazz, folk, folklor a alternativu až po vážnou hudbu a chybět nebude ani busking nebo vystoupení žáků ZUŠ. Přijedou účinkující z Česka i ze zahraničí, od velkých hvězd až po nováčky. Headlineři jsou sice zahraniční – Trilok Gurtu, Dubioza Kolektiv, Puuluup nebo Sväng –, ale důraz klademe i na domácí scénu a na specifickou atmosféru Brna a jeho architektury. Hrát se bude nejen v klubech, divadlech a na náměstích, ale také na lodi, ve vile Tugendhat nebo ve starých vodojemech.
Festival se koná na více než 30 místech po celém Brně, která z nich byste doporučil jako must-see pro místní fanoušky i pro ty, kteří na festivalu ještě nikdy nebyli?
Tomu, kdo Brno a jeho hudební topografii vůbec nezná, bych doporučil start hned ve čtvrtek večer v Sono Centru na koncertě estonských Puuluup. Dále bych radil nevynechat jazzovou scénu v Divadle Husa na provázku, piano štafetu v Alfa pasáži nebo zdarma přístupnou Guest scénu na nádvoří Staré radnice. Moc pěkné je také nádvoří Domu pánů z Kunštátu, kde bude v neděli probíhat Balkan Soirée. A své obrovské kouzlo má hala Uměleckoprůmyslového muzea, kde v neděli večer zahraje svůj sólový koncert Trilok Gurtu. Loňský recitál íránské zpěvačky Mahsy Vahdat na tomtéž místě byl úchvatný. Své kouzle pak samozřejmě mají také „pokojíčky“ výtvarnice Kateřiny Šedé, tedy místa v podobě různých místností, ve kterých hrají buskeři. Z minulých let si můžete pamatovat obývák, koupelnu s WC, skleník, půjčovnu videokazet nebo ordinaci. Letošní novinkou bude trampský srub. Bude stát na náměstí Svobody a prý bude možné si u něj opéci špekáček. Sám jsem na to zvědavý.
Co považuješ za nejlepší letošní booking festivalu? Můžeš třeba přidat nějakou zajímavou historku nebo vzpomínku, kdy jste se snažili toho interpreta nebo kapelu na festival dostat?
Vždy mám radost, když se povede domluvit rezidenční umělec, který v Brně zůstane po celou dobu festivalu a odehraje tři koncerty, a ještě k nim přidá například workshop pro studenty. Loni to byl francouzský akordeonista Vincent Peirani, předloni Omar Sosa, kubánský klavírista. Letos jsme pozvali indického hráče a perkuse Triloka Gurtu a já jsem byl moc rád, když mi v rozhovoru řekl, že takové pozvání považuje za výjimečné a že se do Brna moc těší.
Nejzajímavější byla ale domluva s kanadskou skupinou Dumai Dunai. Ozvali se už na konci loňského roku s tím, že budou v době festivalu v Evropě a že by si moc přáli předskakovat bosenské kapele Dubioza Kolektiv, která tehdy patřila mezi tři již oznámené účinkující Maratonu hudby Brno 2025. Začali jsme tedy jednat – zajímala nás cena a další podmínky – ale komunikace se postupně vytratila.
Mezitím jsme hledali jiné možnosti: oslovovali jsme kapely, poslouchali, zvažovali různé varianty. A právě když se zdálo, že máme program Balkan Night – včetně předkapely – hotový, Dumai Dunai se ozvali znovu s dotazem, jestli s nimi stále počítáme. Museli jsme je s politováním a zdvořile odmítnout. Mrzelo mě to, protože je to naprosto skvělá kapela.
Jenže pak se vše opět změnilo – Dubioza Kolektiv nakonec předkapelu, kterou jsme měli téměř domluvenou, neschválila. Ocitli jsme se znovu na začátku. Napsali jsme tedy znovu Kanaďanům – a naštěstí měli ten termín stále volný. A opravdu – na málokoho z letošního programu se těším tolik jako na ně.
Jaké novinky čekat letos a jaké jsou plány do budoucna?
I když je letos desátý ročník festivalu, novinky jsme představili už loni: novou scénu Balkan Soirée, spolupráci s vydavatelstvím Antonovka Records nebo nově koncipovanou jazzovou scénu ve spolupráci s ČRo Jazz a dramaturgem této stanice Petrem Vidomusem. To všem pokračuje i letos. Sám bych sice měl plány na to, jaké scény přidávat a koho do Brna zvát, ale tím, že je Maraton skutečně multižánrový festival, se zároveň musím snažit o co nejzajímavější naplnění už připravených „rubrik“, tedy jednotlivých scén. Kromě toho, že jsme Balkan Soirée přesunuli ze soboty na neděli, aby nekolidovalo s žánrově podobou World music scénou, jsme se tentokrát snažili jasněji vyprofilovat některé další body programu. Sám mám velkou radost z folklorní scény, na které se představí například moje oblíbená Lidová muzika z Chrástu ze západních Čech nebo slovenská cimbalistka a zpěvačka Alžbeta Luptáková s autorskými písněmi, které skvěle napodobují folklor. Rozhodně doporučuji také přehlídku alternativního rocku různých odstínů v Kabinet Múz – kapely Hrozně, Ladě a Plum Dumplings za návštěvu klubu určitě budou stát. A opravdu nadšený jsem z toho, že se povedlo poprvé do Česka pozvat finské harmonikové kvartet Sväng. Na jejich koncert v klubu První patro se moc těším.
Jaký koncert tě v poslední době nadchnul? Čím, proč, kde?
V květnu jsem dostal pozvání na festival Nowa Tradycja, který už mnoho let pořádá ve Varšavě polský veřejnoprávní rozhlas. Jde o třídenní program – dvanáct kapel v rámci soutěže a po tři večery vždy po dvou hlavních hvězdách. Z těch se mi velmi líbil nový program skupiny Warsaw Village Band (rozšířené o trio Basałyki), recitál dívčího dua Sekunda s hosty a také Radical Polish Ansambl ve složení šestery housle a bicí, skupina, která letos vyhrála anketu Folkowy Fonogram Roku (ve které jsem členem poroty). Ovšem nadšený jsem byl ze soutěže mladých kapel, která ukázala, jak živá, tvůrčí a originální polská scéna, která kombinuje folklor s moderními prvky, je. Rozptyl byl obrovský – od „městského folku“ zpěvačky Justyny Jary a její kapely až po Non-adaptive Dance Music, duo, které kombinuje tradiční taneční kroky a lidovou hudbu s „prací“ umělé inteligence. Mimochodem celé soutěžní bloky je možné zhlédnout na YouTube.
Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Žádný rok nevynechám luxusní Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, festival, na který se dá přijet na slepo, a vždy uslyšíte výborný program. V Brně určitě ještě před Maratonem určitě stojí za to Brasil Fest Brno a Mezinárodní kytarový festival, jejichž programy se letos protnou recitálem brazilské kytaristky a zpěvačky Badi Assad 1. srpna v brněnském Červeném kostele. V září pak doporučuji zajet k sousedům na World Music Festival Bratislava, který vedle interpretů ze Slovenska a ze světa také představuje ikonická místa Bratislavy.
Jaký máš vztah k sociálním sítím?
Jsem už více než patnáct let věrný Facebooku. I když můžu být na některé algoritmy naštvaný (a jiné zase kvituji s povděkem), je to podle mne stále výborný nástroj na propagaci toho, co v našem oboru děláme. Informuji jeho prostřednictvím své posluchače, ale i ty, o kterých v rádiu hovořím/vysílám. Je to úžasný nástroj, jak se propojit s kapelami, muzikanty, dalšími profesionály i fanoušky. Mám účet také na Instagramu, ale ten v poslední době zanedbávám. Zdaleka mě nebaví tak jako Facebook – pro mne je přece jen psané slovo důležitější než obrázky. Profil mám také na LinkedInu a často si říkám, že bych jej měl víc opečovávat, ale nějak se mi na to nedaří najít čas…
Kam na nejlepší jídlo a pití v Brně?
Pití vynechám. Alkohol až na úplně výjimečné příležitosti nepiju a nealko si raději koupím v supermarketu. Ale na dobré jídlo zajdu moc rád. V Brně mám dvě oblíbené indické restaurace – Padagali poblíž tramvajové zastávky Pionýrská a Nepal India Thali na třídě Kapitána Jaroše. Na asijskou kuchyni chodím do Buffalo Expressu u hlavního nádraží, což je podnik, který má k luxusu daleko, ale vaří tam až překvapivě chutně. Díky Maratonu a jeho součásti, Street Food Festivalu, jsem poznal vynikající thajskou restauraci Singha v Orlí ulici. A z nostalgie občas rád zajdu do vegetariánské Oazy nedaleko od Filosofické fakulty MU, kde jsem kdysi studoval. Ceny jsou tam stále lidové, jí se „na stojáka“, ale jídlo mi tam velmi chutná.



Letošní program propojí barokní inspiraci se současnými tématy - rozhovor.



Jak zní hudební mapa Babau? Italské duo vybralo skladby, které pomáhají pochopit jejich originální vesmír.



Osobní highlights, nezapomenutelné koncerty i momenty, které letos utvářely atmosféru Trenčína.



The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.



Nová scéna, změny v areálu i láska k nezávislé kultuře. Programový ředitel zve do zákulisí Boskovic.



Přepsaná pravidla elektroniky v živém provedení žhavého korejského jména. Na Colours of Ostrava!
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.