Pořadatelská: Robert Kozler (Mezi ploty)

Festival Mezi ploty před třiatřiceti lety otevřel prostory Psychiatrické léčebny Bohnice, které se dříve podobaly vězení nebo odkladišti nepotřebných jedinců, stojí v historii ojedinělé akce. A je to tak. Od té doby se tam každoročně mísí pacienti s lidmi z venku a je nabíledni, že rozdíl mezi nimi často není žádný. Bořit společenské bariéry a podporovat inkluzivitu, to je dneska v určitých kruzích skoro nadávka, ne tak pro šéfa celého podniku, Roberta Kozlera.

Co chystáte další dny a týdny? Jeden dva největší špíly?

Víte, já chystám v dalších dnech jenom jeden, zato obrovský špíl – festival Mezi ploty 2025, který v pražských Bohnicích vypukne už 24. a 25. května. Bude to neskutečná spousta muziky v pestrém multižánrovém mixu, ale taky skvělé divadlo plus nabitý doprovodný program s debatami, neziskovkami, workshopy. Více než stovka účinkujících na 11 scénách. A když to máte zorganizovat s malým týmem, tak je to tolik práce, že bych sám nevěřil, že se to dá zvládnout, kdyby mi to vyprávěl někdo jiný. Takže skoro nejím, nespím a ještě se mi rozvinula pěkná předfestivalová neuróza. Prášky na spaní tedy nepotřebuji, protože chvílemi usínám za chůze. Ale stejně tu práci milujeme – já i tým kolem mě. Bude to totiž obrovský zážitek i pro nás, když uvidíme, že festival přinese krásné zážitky spoustě návštěvníků. A navíc nám dodávají energii lidi, kteří stojí při nás.

K realizaci letošního festivalu například výrazně přispěly dvě velké umělecké osobnosti, které se staly jeho patrony – herečka Vilma Cibulková a režisér Václav Marhoul. Oba dva na festivalu také vystoupí, Vilma dokonce ve dvou divadelních hrách se dvěma renomovanými soubory. A speciálně si vážíme skvělého přístupu pana prezidenta Petra Pavla, který nad akcí nejen převzal záštitu, ale opravdu účinně ji osobně podporuje. Když máte za zády takovéto lidi, tak vydržíte zkrátka ledacos.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul? Čím, proč, kde?

Nejsou to doslova koncerty, ale celkově z uměleckých zážitků mě opravdu nadchlo představení Agnus Dei souboru 3D Company, ve kterém na festivalu zazáří už zmíněná Vilma Cibulková. Je to mistrně napsaná detektivka, ale mě fascinuje, jak hluboce se dotýká témat, která jsou v dnešní době až trochu undergroundová – víra versus rozum, zázraky… A taky jsem si nedávno znova pustil Marhoulův film Nabarvené ptáče – a znova jsem si uvědomil a pocítil, jak vší tou hrůzou probleskuje Václavova víra nejen ve svobodu a demokracii, ale vůbec lidskou důstojnost.

Proto jsem taky tak rád, že Václav na festivalu v modrém salónku Divadla za plotem povede rozhovory s inspirativními osobnostmi, které s touhle jeho vírou souznějí – s plzeňským biskupem Tomášem Holubem, významnou novinářkou Danielou Drtinovou a špičkovým vědcem a psychiatrem profesorem Jiřím Horáčkem. Tyhle dva zážitky pro mě byly ty nejkrásnější koncerty pro duši v době, kdy hodně lidem schází tolik potřebný idealismus.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Já ani tak nesleduju, kdo má jakého promotéra, nejdůležitější jsou pro mě umělci, jejich umění, ale taky – a v tom budu možná trochu výjimka – jejich postoje. Takže zásadní jsou pro mě hlavně formace, které hrají na Plotech. A to samozřejmě není žádná velká záhada – na festival prostě zveme ty, kteří souzní s jeho myšlenkami, duchem. Letos to budou například Richard Müller, Aneta Langerová, Olympic, Xindl X, Visací zámek, Sto zvířat, MYDY, N.O.H.A., Skyline, November 2nd, Kašpárek v rohlíku, Na stojáka a lidi okolo něj, Michal Hrůza, ale i Michal Horák nebo Předkapela Teambuilding s Lukášem Pavláskem.

Jsou to umělci, kteří si podobně jako my pořád myslí, že aby byl náš svět místem vhodným k životu, musí pro to každý něco udělat. Pro nás to znamená podporovat svět založený na toleranci, ohleduplnosti, otevřené komunikaci, svobodě, respektu mezi lidmi, připravenosti pomáhat… Dneska to zní natolik divně, že se dá s nadsázkou říct, že my všichni, kdo se na akci podílíme – jak organizátoři, tak účinkující –, vlastně patříme do Bohnic, na festival Mezi ploty, mezi ty, kteří to mají stejně.

Ale abych tedy nevypadal moc sebestředně a z otázky se nevyvlékl – z toho, co dělají jiní promotéři, mám rád Rock for People nebo České hrady. Z nehudebních věcí určitě Jeden svět, který má obrovský přesah, a Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Já jsem teda měl ještě offline dětství a nestěžuju si. Ale je mi jasné, že sociální sítě k dnešnímu životu prostě patří. Můžeme je nenávidět, můžeme je milovat, ale musíme je respektovat, protože tu s námi jsou a budou. Podobně jako nověji třeba umělá inteligence. Vývoj nezastavíš. Co můžeme ovlivnit, je to, jak a k čemu je budeme využívat, zda nám budou pomáhat, nebo škodit. Zda je budeme používat jenom k virtuálnímu snění o sobě samých, nebo nám pomůžou setkávat se i v reálu. Za festival Mezi ploty můžu říct, že my jsme se sociální sítě rozhodli zneužít ve prospěch lidstva – tak, že na nich vyzýváme ke komunikaci, vzájemnému respektu a setkávání.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

V poslední době do hypermarketu, a to pro banány a acidofilní mléko. Jak se ukazuje, tato kombinace dodává mému tělu přes den potřebnou dávku energie, abych nevyhořel dříve než proběhne 33. ročník festivalu Mezi ploty.