Pořadatelská: Tomáš Vobořil

Akce, kterou Full Moon podporuje léta, a léta tam rovněž jezdí. Marienbad Film Festival přinese opět kromě bohatého filmového programu i projekty na pomezí filmu a hudby, audiovizuální performance a site-specific eventy. Letos uvede hudebního skladatele Alvina Currana, film The Afterlight audiovizuálního esejisty Charlieho Shackletona nebo platformu pro současné performativní umění D’epog. A nabídku rozšíří koncerty uskupení Petra Marka Unarclub nebo jména jako Ježíš táhne na Berlín a Tábor radosti. Malou pozvánku nám poskytl programový ředitel festivalu Tomáš Vobořil, podělil se s námi i o pár osobnějších křižovatek.

Co chystáte další dny a týdny?

Teď hlavně hudební a filmový program letošního Marienbad Film Festivalu, který proběhne 13. až 16. července v Mariánských Lázních. Tento rok se rozšiřujeme do města a budeme opět promítat v Městském divadle Mariánské Lázně a v Městském muzeu. A myslím, že bude na co koukat. Vrátili jsme se k formátu soutěže filmů experimentální povahy, která letos uvede například umělecký kolektiv Prádelna, nový film Víta Pancíře Nic víc nebo filmovou performance Patterny Jana Kulky. Novinkou je, že jsme tento rok založili mezinárodní soutěž audiovizuálních esejí, což je formát, který se snaží odborné myšlení nad filmem a vizuální kulturou realizovat ne skrze text, ale video.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

Hodně mě nadchnul koncert kapely Berlin Manson na festivalu Poezie Je v Táboře. Skvělému dojmu určitě přispěl velmi povedený první ročník festivalu, který ohledává průniky poezie a intermediality a genius loci táborského prostoru Cesta.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Dlouhodobě sleduji několik kolektivů z české techno scény: (RARE), Wrong, KMEN a dalších. Vážím si hlavně komunitnosti jejich akcí. Neopominutelné jsou aktivity lidí kolem Lunchmeatu, kteří podle mě vozí do Česka nejzajímavější interprety současné klubové hudby.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Závislost jako většina z nás. Snažím se je používat spíš prakticky, jako nástroj kapitalismu, sdílím svoje projekty, výstavy a akce, ale osobní život příliš ne.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Hodně jsem si oblíbil vietnamskou restauraci v pasáži Metro u Národní třídy. Mají tam skvělé veganské polívky a když mám hluboko do kapsy, vždycky mě zachrání nudle se sójovkou za 45 korun. Hodně sympatické nejen jídlem je mi veganské bistro Střecha, které provozuje sociální družstvo Střecha, s jehož ideami souzním. A taky jsem si hodně oblíbil kavárnu Roesel, jedno z mála míst pro normální lidi u Karlova mostu. A potom Oáza v Brně, to je největší klenot.