Pro všechny chlapy vod Noonana... (Hitman: Pár vražd navíc)

Sbírka krátkých příběhů zachycuje irského zabijáka Tommyho Monaghana v rozličných situacích v jeho krátkém, ale nesmazatelném pobytu ve vesmíru DC. Pokud Hitmana znáte ze stejnojmenné série o osmi svazcích (za tuhle košatost vděčíme úspěchu jistého texaského Kazatele), která u BB/Artu vychází od roku 2004, není třeba bližšího představovaní. Pokud máte tu čest poprvé, sluší se říci, že Monaghan měl svého času smůlu na jednu fušku a po konfliktu s mimozemským parazitem vyfasoval do vínku jisté schopnosti: rentgenový zrak a čtení myšlenek. Poté se přeorientoval na zabíjení superpadouchů typu Jokera (Tommyho místo výskytu se nachází ve městě Gotham, obvykle v hospodě u Noonana) a démonů. Časová osa nás zavede jak k úplným počátkům, tak několik staletí do budoucnosti.

V prvním příběhu je znát, že nejde tak úplně o Hitmana, ale že pochází ze starší série o veršujícím démonu Etriaganovi, který se o tělo dělí s jistým Jasonem Bloodem. Tommy tady získá své schopnosti a je tu velice zevrubně popsán jeho přerod v Hitmana, když Ennis zároveň zvládá bavit potížemi s nedobrovolným čtením mozku a trademarkovou krvavou akcí ve stylu Wooových filmů s Chow Yun-fatem.

Další kus patří do série 1 000 000, kde parta čtyř zdegenerovaných dětí z budoucnosti (853. století, pravděpodobně po Kristu) chce do sebe nasát Hitmanovi schopnosti. Krutě narazí, protože Tommy chce zase domů, a to tak, že hned. Speciál ničím neoslní, ale znalí se často pousmějí nad kdejakou narážkou.

Hitmanova nápaditá jednohubka s Lobem vyšla už hodně dávno u Crew a právě za pomoci tohohle parchanta představila Tommyho českým luhům a trafikám. Potěší účastí Šestipívova týmu Paragraf 8 a finálním soubojem na staveništi. O kresbu se postaral Doug Mahnke, který se na rozdíl od McCreye víc věnuje detailům.

Rakev plná dolarů je úžasnou poctou Leoneho dolarové trilogii, kde Clint Eastwood cedí hlášky skrze smradlavé žváro. Tommy se tu vydá za prací do městečka Tiburon a rozdá si to i s mutantním pistolníkem, který tasí rychleji než hrom a blesk dohromady. Kresbu mají na svědomí Carlos Esqerera a Steve Pugh a práci si rozdělili v přesně opačném pořadí než u sólového příběhu Svatého zabijáka z kultovky Kazatel, který vyšel zhruba ve stejnou dobu.

Týmovka, na kterou čekala celá fandovská základna DC, konečně přišla! Šestipívo a Superman spolu bojují proti prohnilé pakáži města Metropolis. Šestipívovy neortodoxní metody se však setkávají s nepochopením a rudý pláštěnkář má za to, že Šestipívovi musí nejprve vštípit kodex hrdiny. Hitman se tu ukáže všehovšudy ve dvou rámečcích, ovšem až fantaskní atmosféra je jedinečná.

Poslední příběh je ze speciálu JLA/Hitman a vznikal nějakých šest let po tom, co už byla Tommyho série po smrti. Sám Ennis mnohokrát prohlásil, jak bylo skvělé se k postavě Hitmana vrátit a vyprávět ještě jeden poslední příběh. O chvíli, kdy Liga spravedlnosti byla zneschopněna a její osud byl v rukách irského zabijáka z Kotle, který udělal to, co uměl nejlíp. Všechny pozabíjel. Děj je vyprávěn Clarkem Kentem jednomu šťouravému reportérovi a celá narace je lemována Supermanovými úvahami o podstatě gothamského zabijáka. Celá Liga pak působí jako skupina rozhádaných, příliš fanatizovaných nebo do sebe zahleděných hlupáků. Je trochu paradox, že nejlepší příběh Ligy spravedlnosti napsal Garth Ennis, který superhrdinstvím jako takovým pohrdá.

Ennis s typickým černým humorem líčí kratší epizody z Hitmanova života a John McCrea je mu zdatným pomocníkem. Je pozoruhodné sledovat, jak se posunula právě McCreova práce, kdy se z poměrně rozšafné kresby během dvaceti let stala kresba ostrá, přesná a s vyšším důrazem na hrany. Jako průřez životem je Pár vražd navíc vynikající, přesto však doporučujeme použít až po přečtení minimálně pěti z výše zmíněných svazků. Už jenom kvůli Baytorovi.