Protokol: Alexander Gregory Kent (Shearling)

S více než hodinovou deskou Motherfucker, I am Both: “Amen” and “Hallelujah”…, tvořenou jedinou, neustále se proměňující skladbou, dorazí do dejvické Klubovny.

Alex Kent a Sylvie Simmons, kytarové opory někdejších amerických Sprain, založili po jejich rozpadu novou skupinu Shearling, když původní rytmiku nahradili Hayes a Wes Nelson. S více než hodinovou deskou Motherfucker, I am Both: “Amen” and “Hallelujah”…, tvořenou jedinou, neustále se proměňující skladbou, dorazí 18. září do dejvické Klubovny. Večer pod hlavičkou Heartnoize doplní melancholičtí Allarme z Polska a česko-kanadští noise punkeři Alpha Strategy. Ještě předtím míříme s Alexem k jeho hudebním začátkům.

První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Myslím, že to byli The Beatles nebo The Rolling Stones, prostě něco, co vám ukážou rodiče. Nevzpomenu si na konkrétní písničku, ale pamatuju si, že jsme jeli s tátou v autě, poslouchali She Loves You a mě to úplně odrovnalo.

Kterou desku sis koupil jako první?

Jako dítě jsem hodně žral Radiohead, takže buď OK Computer nebo něco od Beatles.

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?

Nevím, jestli to bylo celé dospívání, ale jeden z mých učitelů mi ukázal Built to Spill a úplně mě to pohltilo, moje oblíbená písnička byla Perfect from Now On. Built to Spill jsou skvělá kapela, když jste teenager, protože mají velmi melodické a přístupné písničky, ale zároveň jejich struktura a texty jsou divné. Taky jsem ve velmi zranitelném období objevil Neutral Milk Hotel a Pink Floyd, obojí mě velmi inspirovalo.

Zásadní koncertní zážitek v mládí?

Na vrcholu své posedlosti jimi jsem viděl Neutral Milk Hotel, to bylo výjimečné.

Které album tě donutilo začít dělat hudbu?

Nejspíš The Aeroplane Over the Sea. Určitě mě inspirovaly i jiná alba, ale tohle jsem slyšel poprvé, když mi bylo zhruba dvanáct nebo třináct, a od té doby jsem chtěl dělat muziku. Podobně jsem se cítil díky albu Brother, Sister od kapely MewithoutYou, které jsem objevil v podobnou dobu. Tyhle kapely mi taky otevřely cestu k další divnější hudbě.

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

In a Sweater Poorly Knit od MewithoutYou. Poprvé jsem ji slyšel asi ve třinácti a pustil si ji asi patnáctkrát za sebou.

Guilty pleasure?

Nevěřím v guilty pleasures. Líbí se ti to, co se ti líbí, a ostatní si můžou políbit prdel.

Nejlepší album z posledního roku?

Nejspíš jedno z mých. Myslím, že nejradši mám Alexander, I am Not a Saltlick.

Nejoblíbenější record store?

Upřímně řečeno, vyhýbám se jim, nepřijdu si dost cool na to, abych tam šel sám. Když jsem s kamarádem, tak jeden skvělý je v Bellinghamu ve státě Washington, ale nevzpomenu si na jméno. Pobyt v obchodě s vinyly ve mně vyvolává zvláštní nervozitu, společenská stránka hudby ve mně vyvolává kapku úzkost.

Top 5 nejzásadnějších desek?

Nevím, jestli bych zvládl vyjmenovat jen pět, mám jich rád mnohem víc. Vyberu tedy pár oblíbených v náhodném pořadí.

Harvey Milk - My Love Is Higher than Your Assessment of What My Love Could Be

Ground Zero - Revolutionary Pekinese Opera, ver. 1.28

Oxbow - King of the Jews

Country Teasers - Satan Is Real Again, or Feeling Good About Bad Thoughts

Gastr Del Sol - Upgrade & Afterlife