Protokol: Jeff Goddard (Karate)

Po dlouhých letech se na pódium vrací kultovní bostonská kapela Karate, která v devadesátkách okouzlila unikátním spojením postrocku a jazzu. Po rozpadu v roce 2004 a comebacku v roce 2022 vydali loni album Make It Fit a v rámci evropského turné se představí i v Praze, a to 25. dubna v MeetFactory. Jemná kytara, hravá basa a precizní bicí s novou, rockovější energií už za měsíc, níže sloupek o hudební cestě baskytaristy Jeffa Goddarda.

První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Nejspíš něco od Roye Orbisona nebo Buddyho Hollyho. Táta pouštěl jejich hudbu doma pořád, když jsem byl malý.

Jakou desku sis koupil jako první?

White Album od The Beatles a Dirty Deeds Done Dirt Cheap od AC/DC.

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?

Over the Edge a Follow Blind od Wipers, soundtrack k filmu River’s Edge a mixtape, který mi udělal kamarád v polovině osmdesátek. Pojmenoval ho I Want to Be the Pope Compilation a byli na něm Minor Threat, Government Issue, Black Flag, The Minutemen, Adolescents a Junior Achievement. Každý den jsme jezdili do školy autobusem, kde hrálo hrozně nahlas rádio, takže jsme tohle poslouchali ve walkmanech. Pořád tu kazetu mám.

Zásadní koncertní zážitek mládí?

Dizzy Gillespie v roce 1984? Neil Young a The International Harvesters roku 1985, Fugazi na Green Street Station v Bostonu 1988, Bad Brains v The Channel v Bostonu 1986. Bylo toho hodně, začal jsem na koncerty chodit hodně mladý.

Které album tě donutilo začít dělat hudbu?

Vlastně asi jakékoliv. Miloval jsem hudbu už opravdu odmala a veškerý čas jsem trávil buď posloucháním nebo hraním.

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

These Arms of Mine od Otise Reddinga. Poprvé jsem ji slyšel doma jako dítě. Moje babička uměla na piano jen z odposlechu a já si vzpomínám, jak to hrála doma a já byl fascinovaný. Od té doby pokaždé, když tuhle písničku slyším, jsem v transu. Dokážu si vybavit strašně moc situací, ve kterých jsem ji slyšel, kde jsem byl, co jsem dělal a tak. Neskutečně nádherná písnička.

Guilty pleasure?

Asi se necítím provinile při poslouchání ničeho konkrétního, u většině hudby mě něco potěší nebo mi připadá zajímavé, třeba jak zní konkrétní nástroj nebo mix. Spíš se cítím provinile, když mám vysvětlovat, co se mi nelíbí.

Nejlepší nahrávka posledního roku?

Nejsem si jistý. Nejsem úplně v obraze, co všechno vyšlo za poslední rok. Poslouchal jsem hodně Tropical Fuck Storm, díky našemu bubeníkovi Gavinovi jsem v obraze, co dělají. Poslouchal jsem hodně sólových basových alb, Otto Lindholm je experimentální basák z Belgie, kterého mám moc rád. Koupil jsem si hromadu soundtracků od talentované Micy Levi, Under the Skin, Monos, The Zone of Interest, všechno super. Poslední album Beak, které vyšlo loni, jsem taky točil pořád.

Nejoblíbenější record store?

Mezi lety 1987 a 2006 jsem žil v Bostonu, a často jsem o sobotách chodil do různých obchodů s deskama. In Your Ear, Looney Tunes, Cheapo Records, Stereo Jack’s, Twisted Village, Other Music, Mystery Train, Nuggets, Second Coming a Discovery Records. Chodil jsem celé dny od obchodu k obchodu a jen se koukal. Bohužel dny, kdy byly ulice plné obchodů s deskama, jsou nenávratně pryč.

Top 5 nejzásadnějších alb?

To je pro mě moc omezující. Nemůžu vybrat pět. Na světě je tak moc dobré hudby…