Protokol: Mark Valentine Holley (Black Foxxes)

„Rockeři s lidskou tváří, emocionální písničky, u kterých je okamžitě jasné, že jdou od srdce – a míří tamtéž,“ lákají pořadatelé na koncert britského alternativního tria Black Foxxes. Jejich čtvrtá studiovka The Haar!, „na které je všechno trochu jinak“, vznikla za podpory fanoušků díky kickstarterové kampani před pár dny. Ještě před začátkem turné jsme se zeptali frontmana Marka Valentina Holleyho na hudbu, která ho formovala, na první desku i na hudební guilty pleasure.

První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Bože, těžká otázka. Musí to být The Beatles nebo Hendrix. Možná All Along the Watchtower nebo Sgt Pepper’s.

Jakou desku sis koupil jako první?

Rád bych vám na to odpověděl něco cool, ale upřímně, moje první kazeta byla od Hanson.

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?

Možná RX Bandits, The Resignation nebo jakákoli z raných desek Deftones.

Zásadní koncertní zážitek mládí?

Asi všechny moje první koncerty. Měl jsem to štěstí, že jsem byl v kapelách od hodně mladého věku, pamatuju si, že jsem se všechno naučil na koncertech jako třinácti, čtrnáctiletý kluk. Totálně mě změnily.

Které album tě donutilo začít dělat hudbu?

Neil Young - Mirrorball

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

Na Exit Music od Radiohead.

Guilty pleasure?

Posranej trance. Když dohrajeme koncert, pouštíme si v dodávce blbé letní hity!

Nejlepší album posledního roku?

Kristepane... Doechii – Alligator Bites Never Heal.

Nejoblíbenější record store?

Banquet Records, Kingston.

Top 5 nejzásadnějších alb?

Jeff Buckley – Grace

Radiohead – Kid A

Neil Young – Everybody Knows This Is Nowhere

Dennis Wilson – Pacific Ocean Blues

Nick Cave – Push the Sky Away