Protokol: Quinton Barnes

Co se stane, když se experimentální R’n’B potká s improvizovaným jazzem a hlukem? Quinton Barnes na to odpovídá se svým Black Noise Ensemble, kolektivem montrealských hudebníků, kteří rozkládají tradiční hudební formy až na samou hranici poslechu. Výsledkem je syrový, naléhavý manifest o identitě a odporu. V pátek 21. listopadu v rámci festivalu Alternativa, níže v naší klasické rubrice.

První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Hmm, hudba je moc velkou součástí mého života na to, abych vypíchnul takovou vzpomínku. Nedokážu si vybavit období bez hudby.

Jakou desku sis koupil jako první?

Haha, Back to Basics od Christiny Aguilera. Strašně se mi líbila písnička Ain’t No Other Man a taky Candy Man, protože mi to připomínalo starou soulovou hudbu, kterou mám rád, a předpokládám, že to byl i její záměr. Bohužel jsem v jejím fanklubu dlouho nezůstal, nedoposlechl jsem ani celou desku…

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?

To je těžké. Zase nemůžu přímo vypíchnout konkrétní nahrávku, spíš šlo o záplavu hudby, kterou mám spojenou s tím obdobím – řekl bych, že mě dospíváním provázeli Prince, The Beatles, The Beach Boys, Michael Jackson atd. Nic zas tak zajímavého, doháněl jsem to „povinné“.

Zásadní koncertní zážitek v mládí?

Nejsem úplně fanoušek koncertů, radši svoji pozornost věnuju něčemu jinému. Osobně radši vystupuju, než abych na koncerty chodil, takže tohle ocenění jde Justinu Timberlakeovi, jehož koncert v roce 2007 byl první, na kterém jsem byl. Ani si z toho moc nepamatuju, jen pár, který stál přede mnou a pořád se líbali.

Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?

Nebyla to přímo nahrávka, ale videoklipy a styl Michaela Jacksona. Nastavil mi laťku v tom, jak by mělo vystoupení vypadat.

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

Asi něco primitivního jako The ABC Song. Ten je rozhodně zažraný v mém mozku.

Guilty pleasure?

Nic takového! I když se mi občas těžko přiznává, že rád poslouchám noise.

Nejlepší album z posledního roku?

Neveřím v hudbě na „nej“, ale hodně mě zasáhlo A Dog’s Chance od Ayoolii z června 2024. Je to zábavné, na nic si to nehraje, jako kdyby dva muzikanti hráli na poli jen proto, že je to baví.

Nejoblíbenější record store?

Budu znít jako nejhorší muzikant na světě, ale v obchodu s muzikou mě nikdy nepotkáte. Ale na Encore Records v Kitcheneru, Ontariu v Kanadě, mám spoustu vzpomínek z dětství.

Top 5 nejzásadnějších alb pro tebe?

Nerad dávám hudbu do žebříčků, ale tady je pět, které jsou zásadní pro pochopení mě jako tvůrce:

Sophie - Oil of Every Pearl's Un-Insides

Autechre - Confield

Arca - Kick iii

Julia Holter - Aviary

Erykah Badu - Mama's Gun