Rastaman a bílý muž na stejné vlně (Zea & King Ayisoba)

Šestnáctý ročník největší tuzemské přehlídky world music, festival Respect, se sice přesouvá z ostrova do bezpečí kopce, program však naštěstí zůstal nezměněn. O hvězdy z celého světa nebude nouze, pokud však nemáte dostatek času, doražte alespoň v sobotu večer. Na pódiu to totiž rozjedou spříznění muzikanti, kteří na Ladronku zavítají v rámci svého evropského turné – nizozemský projekt Zea a ghanská star King Ayisoba.

Až začne chvíli po půl osmé šraml vycházející z krabiček Arnolda de Boera, možná se budete divit, co dělá na world music festivalu. Nicméně věřte, že by si se svými kumpány z holandské punkové kapely The Ex zasloužili pomník za přínos a šíření africké lidové hudby. Založili totiž vlastní label TERP specializovaný právě na vydávání afrických umělců. Návštěvníci festivalu si jistě vzpomenou na jejich výborné vystoupení přede dvěma lety se saxofonistou Getatchewem Mekuriou. Sympaťák de Boer tentokrát představí svůj amsterdamským one man breakpop. Zea je značně šílená směska world music, rocku, popu, punku s více než širokou škálou podivných zvuků, vyluzovaných pouze na kytaru a elektro hračky. Afrika se nejen zhusta prolíná de Boerovou tvorbou, jeho láska k černému kontinentu se odrazila i v tom, že vydal kazetu určenou speciálně pro etiopský trh, kde slovo CD či vinyl mnohdy ani neznají. Zea se objevil na pódiích od Roskilde po Etiopii a Kinga si vzal v Evropě tak trochu pod ochranná křídla.

King Ayisoba ale není nějaká nula, která potřebuje zastání. Ghanská jednička se přes pět let drží neochvějně na předních příčkách tamních žebříčků i prodejů alb. V kosmopolitním prostředí jeho západoafrické vlasti naleznete asi všechny hudební styly, pokud je však pro Ghanu něco příznačné, pak je to highlife a z něj vycházející hiplife. Zatímco pro prvně jmenovaný styl jsou typické jazzové dechy a kytary a vznikl téměř před sto lety, hiplife se zrodil nedávno. Ovlivněn jak highlifem, tak dancehallem, reggae a hip hopem, probublal na hudební scénu někdy v devadesátých letech. A právě King je zástupcem nové hudební scény, do které sám vnesl ještě větší náboj. Hraje na kologo, dvoustrunný instrument pocházející ze severu země, který si osvojil po smrti svého dědečka, vášnivého kologského hráče. Ayisoba s sebou nástroj nosil všude, zprvu brnkal kravám na pastvě, aby pak navzdory své rodině vystupoval na trzích, slavnostech či pohřbech, až se rozhodl expandovat do vzdálenějších míst. Stal se členem kapely hiplifera Terryho Bonchaka a po jeho smrti se vydal na sólovou dráhu. Prozatím natočil dvě desky – Modern Ghanians a Africa a do Evropy přijíždí propagovat nové LP vydané na de Boerově labelu Makkum Records. Melodické tóny tradičních nástrojů jdou překvapivě dobře dohromady s chytlavými basovými linkami a tanečními beaty, vše kořeněné Kingovým chraplákem. Píseň I Want to See You My Father, nabádající otce, aby vzal rozum do hrsti, přestal si kupovat ženský a věnoval se svému synovi, se stala hitem, který zná v Ghaně každé malé dítě.

Vtipné, syrové, aktuální a velmi osobní texty s velkou dávkou imaginace zpívá většinou v angličtině, kterou prokládá vlastními jazyky twi a frafra. Omladina ho miluje ještě z jiného důvodu. Otevřeně se přiznává k častému hulení a prý toho zkonzumuje více než kdokoliv jiný v Ghaně. A o fanynky asi také nemá nouzi – dle portálu ghanamusic.com je otcem pěti dětí, které zplodil se třemi manželkami. Přijďte se přesvědčit na vlastní uši, kam se ubírá africké blues jedenadvacátého století, a nezapomeňte, že čtenáři Full Moonu mají celý festival Respect za tři stovky. Nekupte to.