

Horečka smyslů (TV on The Radio - Wolf Like Me)
Není vůbec náhoda, že je píseň tak oblíbená u tvůrců soundtracků k videohrám. Její urgentní a lačné tempo je k divokým honičkám jako stvořené... Song Story.


Není vůbec náhoda, že je píseň tak oblíbená u tvůrců soundtracků k videohrám. Její urgentní a lačné tempo je k divokým honičkám jako stvořené... Song Story.


O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.



Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.



Takzvané supergroups někdy mohou vznikat přirozeněji než začínající kapely. Není třeba inzerátů ani hospodských dýchánků... The Dead Weather?



Na každé desce se Adams s Camarou zatím vždy posunuli o kus dál a na In Trance se dostali na téměř mimosmyslovou úroveň. S Plantem nebo bez Planta, za plentou je zázrak.
Fenomenální úspěch alba OK Computer a s ním spojené stinné stránky mediální provařenosti introverty z Radiohead evidentně zaskočily.


Poté, co se Radiohead pokusili radikálně odříznout od kytarové melancholie a s dvojčaty Kid A a Amnesiac vpluli do experimentálně elektronických vod...



Porcovat osobnost Patti Smith na hudební, literární a jiné roviny je ošemetná, ne-li přímo nesmyslná činnost. Patti je odjakživa komplexní umělkyně.



Styl, který si Arcade Fire vytvořili na prvních dvou deskách, je snadno rozpoznatelný, což je samo o sobě u dnešních kytarových kapel unikum.



Paleface neomračuje vytříbenou technikou, jeho flow je přímočará a robustní, ale jazyk (zejména finské drnčivé „r“) mu dodává nevšední průraznost a naléhavost.



V písničkářském světě Leonarda Cohena se něco mění. Pauzy mezi alby se začínají prodlužovat a především na nich přibývá instrumentálních barev...



Právě důraz na improvizační schopnosti stávajícího line-upu je dokladem toho, že Robert Fripp tentokrát se svými spoluhráči navázal silnější pouta.



Vedle Youssou N'Doura, Salifa Keity nebo Moryho Kantého byla na přelomu 80. a 90. let jednou z prvních...

Vždycky mezi emocionálně odtažitým shoegaze/dream popem a palčivým světabolem Joy Division nebo The Cure.



Mohlo to vypadat jako klasický comeback z nouze, když se k němu nepodařilo přilákat Bernarda Butlera...