Horečka smyslů (TV on The Radio - Wolf Like Me)
Není vůbec náhoda, že je píseň tak oblíbená u tvůrců soundtracků k videohrám. Její urgentní a lačné tempo je k divokým honičkám jako stvořené... Song Story.
Pouťové obludárium Toma Waitse
O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.
Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)
Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.
Chladné, i náruživé (The Dead Weather)
Takzvané supergroups někdy mohou vznikat přirozeněji než začínající kapely. Není třeba inzerátů ani hospodských dýchánků... The Dead Weather?
JuJu - divoká honička Adamse a Camary
Na každé desce se Adams s Camarou zatím vždy posunuli o kus dál a na In Trance se dostali na téměř mimosmyslovou úroveň. S Plantem nebo bez Planta, za plentou je zázrak.
retro: Kid A
Fenomenální úspěch alba OK Computer a s ním spojené stinné stránky mediální provařenosti introverty z Radiohead evidentně zaskočily.
Ukončená vzpoura Radiohead
Poté, co se Radiohead pokusili radikálně odříznout od kytarové melancholie a s dvojčaty Kid A a Amnesiac vpluli do experimentálně elektronických vod...
Zaříkávání Patti Smith
Porcovat osobnost Patti Smith na hudební, literární a jiné roviny je ošemetná, ne-li přímo nesmyslná činnost. Patti je odjakživa komplexní umělkyně.
Retro: The Suburbs
Styl, který si Arcade Fire vytvořili na prvních dvou deskách, je snadno rozpoznatelný, což je samo o sobě u dnešních kytarových kapel unikum.
Parádní jízda aneb finský Everlast - Paleface
Paleface neomračuje vytříbenou technikou, jeho flow je přímočará a robustní, ale jazyk (zejména finské drnčivé „r“) mu dodává nevšední průraznost a naléhavost.
Kdo by chtěl po Cohenovi veselé písně?
V písničkářském světě Leonarda Cohena se něco mění. Pauzy mezi alby se začínají prodlužovat a především na nich přibývá instrumentálních barev...
A přece je každá z těch desek jiná – King Crimson
Právě důraz na improvizační schopnosti stávajícího line-upu je dokladem toho, že Robert Fripp tentokrát se svými spoluhráči navázal silnější pouta.
Angélique Kidjo - pod pozlátkem zdravý kořen
Vedle Youssou N'Doura, Salifa Keity nebo Moryho Kantého byla na přelomu 80. a 90. let jednou z prvních...
Kitchens of Distinction, kandidáti do vlhkých dívčích snů
Vždycky mezi emocionálně odtažitým shoegaze/dream popem a palčivým světabolem Joy Division nebo The Cure.
Suede a udržení dobrého jména
Mohlo to vypadat jako klasický comeback z nouze, když se k němu nepodařilo přilákat Bernarda Butlera...