

„...chtěla jsem židli, ale mám jen stůl...“ (Téma: Aktuální české textařky)
Aby se předešlo hloubení propastí, je třeba se snažit poukazovat na ženskou rozmanitost a rozdílnost, ne hledat univerzální zkušenost. Má tedy souhrnné psaní o textařkách smysl?




















