Fantasticky členití Hidden Orchestra
Vlivů je tolik, že je chvílemi nemožné určit, jestli posloucháte soudobou kompozici, experimentální elektroniku, nu-jazz, postrock nebo drum and bass s etnickým dojezdem.
Vlivů je tolik, že je chvílemi nemožné určit, jestli posloucháte soudobou kompozici, experimentální elektroniku, nu-jazz, postrock nebo drum and bass s etnickým dojezdem.
Zjevení. Asi tak by se dalo popsat pražské duo Lavra, upozorňující na svou existenci prvním mixtapem EVE. Projekt zpěvačky Barbory Zelníčkové a Tomáše Vondry...
Jambinai nepotřebují nic navíc, jejich kouzlo tkví v bezprostřednosti. Pražskou Akropoli si podmanili od první Deus Benedicat Tibi po závěrečnou Connection pouze hudbou.
Na své prvotině City Is My Church se vydává na zvukovou pouť rozsáhlými a vzdušnými kyberpunkovými magistrálami obřích, futuristických měst.
Pokud máte rádi, když z těl cáká životadárná tekutina a nabudit vás dokáže především umírání druhých, tenhle díl je právě pro vás.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů oslavil dvacáté narozeniny a udělal to velkolepě a se ctí.


Festivalové projekce jsou velice různorodé. Letos potěšilo například zařazení ruských avantgardních filmů z dvacátých let, doplněných živým hudebním doprovodem.



Jednotícím prvkem dvou hlavních bodů včerejšího programu bylo jediné jméno. Jim Jarmusch.
Třetí den festivalu znamená přeřazení na nejvyšší rychlostní stupeň, a není tak moc času na rozjímání.
Světoví režiséři přijíždějí každoročně do Jihlavy, aby seznámili diváky se zákulisím své práce. Středeční Masterclass si odškrtl americký experimentální filmař Bill Morrison.



Živé, vtipné, nenucené, nestrojené, zábavné. A křtít knihu na zastávce MHD nebo předávat cenu Respektu ve festivalovém baru je prostě super.
Choreografie je základem organizovaného pohybu. Ta dává smysl všem hudebně vizuálním dílům, které pracují s lidmi a (nejen) tancem.
Její prozatím poslední film Don’t Call Me Son zatím stihl vyhrát „pouze“ cenu čtenářů Männer magazínu, což vzhledem k transgenderové problematice není až takový div.
Blacksheepboy si hraje s melodií a syntezátorovým zvukem tak, až mu vylézají melancholické písně jak od Cloud Boat.
Texaská postrocková legenda, která se soustředící na citlivé (a citové) kompozice, má blízko i ke stříbrnému plátnu nebo blikajícím obrazovkám a monitorům.
Jedním ze způsobů, jak se zapsat do podvědomí diváka a posluchače, je předvést mu zážitek, na který jen tak nezapomene.
Omezovat se v klipech na lidské bytosti by bylo trestuhodným mrháním tvůrčím potenciálem... King Gizzard & The Lizard Wizard, Band of Horses, Peter Bjorn and John.
Po rozdrbané hudbě plné omračujících melodií se hlas Anohni veze jak po rozbouřeném, bezbřehém moři.
Dokumentární přístup je obtížné spárovat s osobitostí interpreta. Jenže když se to chytne za správný konec... PJ Harvey, Amber Arcades, Youth Lagoon.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.