Žádný nostalgický večírek (Arctic Monkeys)
Kapela vždycky dost dbala o to, aby studiové verze zvládala perfektně zahrát i naživo, což byla zejména po AM stále větší výzva... Jak se to povedlo na Výstavišti?
Síla představivosti (Laura Mvula)
Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.
Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)
Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.
Tak trochu jiný Islanďan (Júniús Meyvant)
Mezi písněmi zpěvák líčí historky ze svých rodných Vestmanských ostrovů a vypráví, že ho napadají písně, třeba když pomáhá manželce s prádlem.
Nestát se ozdobou pokojíčků (Balthazar)
Liší se nějak fanoušci One Direction a Balthazar, ohlédneme-li od jejich hudebního vkusu?
Mše (Leonarda Bernsteina) nadčasová i rozporuplná
Spektakulární představení, ovšem poněkud rozporuplné?
Sto roků v šachtě žil: inspirace od obratníku Raka
Poslední den na Colours svádí ke snaze vyždímat z končící akce maximum, ochutnat co nejvíce z barev.
Sto roků v šachtě žil: po Vzpomínkách na Afriku Žraločí tornádo
"Čau, já jsem Jessie J a tohle je Joss Stone." Povídačky a nespoutanosti a neurvalosti britského dua se nejen potvrdily, naopak se zdály jako nesmyslně mírné.
Sto roků v šachtě žil: z ptačí perspektivy
Vyspělý hlas, silný a něžný, schopný řvát a hladit takřka současně, předvedl zatím nejlepší pěvecký výkon festivalu.
Sto roků v šachtě žil: odzbrojující fešáci a vyzbrojené fešandy
Klidně se může stát, že i další dny programu budou ovládat ženské interpretky.
Dosyta se nažrat (Queens of the Stone Age)
Homme ujišťoval, ať se publikum baví, jak chce, tančí, fotí si kapelu dle libosti – a při roztancované No One Knows takové pobízení ani nebylo potřeba.
Rise Against: drsná hudba uvědomělých sympaťáků
Frontman Tim McIlrath měl také krátký proslov, v němž pojmenoval tři monstra: rasismus, sexismus a nacionalismus.
Kensington, nezadržitelná síla stadionového refrénu
„Kensington? Na ty jsem vzala mladšího bráchu. U nás zaplňujou stadiony a chodí na ně i třeba čtyřicátníci.“
Kapitánův deník, hvězdné datum... (Žižkovská noc třetí a o hodinu kratší)
Cross je přeplněný mraveniště, kde do tebe každej druhej bezohledně vrazí v nemocný cestě za svým cílem.
Kapitánův deník, hvězdné datum... (Žižkovská noc trvá)
Nákladový nádraží ještě stojí – oživovaný právě podobýma akcema, který dávaj nechtěných místům novej život
Kapitánův deník, hvězdné datum… (Žižkovská noc prvá)
Zíraní do smartphonu dneska konkuruje zkoumaní festivalovýho programu. A řeší se logistika.
Neopakovatelná radost z hluku (Ghost of You, Repetitor)
Ghost of You: čtveřice postav na šachovnici, žádný pěšák, jen čtyři střelci...
Franz Ferdinand a dobře zmanipulovaný dav
Lístky proto zmizely vmžiku a Forum Karlín, které v době posledního koncertu ještě neexistovalo, praskalo ve švech.