Kapitánův deník, hvězdné datum... (Žižkovská noc třetí a o hodinu kratší)

16:50, off the street

Player versus player Mortal Kombat X. Odpoledne plný zábavy a her. Taková jest příprava na poslední Žižkovskou noc.

19:17, Palác Akropolis (kde jinde)

První hoře. Kapela, na kterou se chystám už asi pět let - od doby, co jsem slyšel (na Bandzone!) píseň Klavíry. Jsou tu Ježíš a klaun. Alternativní rock przněnej speed metalem. Pražský výběr či slabší vývar Hentai Corporation (ti příjdou). Žehnaní stříbrným proutkem ve tvaru femuru. Teatrálnost i umčo, pusinky.

19:30, tamtéž

Džízusek na pódiu káže víno, tanče tanec svatého Víta, klaun prochází publikem s bublifukem a před pódiem defiluje dívka se sádrovým yorkshirmutem. Na Klavíry nedošlo.

20:29, Sociální bistro Střecha

Poslední sousto veganský klobásy s křenem v rohlíku. (Chvilku ve mě bublá vtip o poslední večeři – to asi ještě pod vlivem Prvního hoře.) Delikátní a vhodný i jako jídlo do ruky, je-li po ruce ubrousek. Na cestu Vincentka.

21:31, Palác Akropolis

Najdi podobnou kapelu jako Hentai Corporation. První hoře zůstalo u délku koně pozadu. Nebo ne, není to soutěž. Těžko popsatelnej rej a rave. Výstřik těžkýho, ale nápaditýho trash metalu říznutej kabaretem a notnou dávkou zmrdství. Fuckovat všechno - nácky, komouše, Zemana. Honění bradavky i ega, zatímco ti někdo z publika neustále hladí koule a prdel. Zní to jako sodoma gomora, ale tohle je potřeba zažít. Už pro tu neuvěřitelnou muziku a hlas zahanbující Roberta Planta, Bona Scotta i trojitýho Axla.

21:50, Nákladové nádraží Žižkov

Přichází očekávaná zpráva z „náklaďáku“ o Suzie Stapleton: „Motorkářský look. Hlas s kytarou zaplňují prostor. Víc není třeba. Kdekoho napadne asociace na LP. Melancholie a naléhavost arizonské pouště či Ayers rock. Křehkost i síla jedné ze Superhrdinek.“

23:16, Cross

Schwarzprior. Jiný chápání hudby, industriál, matrix, továrna na absolutno. Trochu vymejvárna, v níž často nejde rozeznat, kde končí čeština a začíná fiktivní jazyk. Smrt, láska, chcaní. Smrt, láska, chcaní. Tenhle slogan se od loňská ještě neomrzel.

23:45, tamtéž

Cross je přeplněný mraveniště, kde do tebe každej druhej bezohledně vrazí v nemocný cestě za svým cílem. Začínám nenávidět.

00:28, tamtéž

Mačkání a frotérství tělo na tělo vrcholí na koncertě Jamese Colea. On je takovej hiphopovej Mike Patton. Silných hlasů máme dneska plnej batoh.

1:38, autobus MHD č. 910

Sedím vedle holky se žlutou, tedy třídenní páskou. V uších má pecky, jako by právě nekončil třídenní festival plnej hudby, jako by nebylo ani možný se jí někdy přeposlouchat. Často si říkám, co mě to znova a znova táhne do zimy i vydejchanejch sklepů, do front i přeplněnejch klubů, na pochcaný hajzly a pak do liduprázdnejch ulic. Proč neposlouchat hudbu v klidu doma – v pohodlí a příjemný samotě? Asi jsem taky jen ovce, a miluje to bejt ovce, vlk i ovčáckej pes.

1:59, úkryt

Za kamna lezem a po 1:59 skáčou hodiny rovnou na 3:00. Kapitáne, přišli jsme o jednu hodinu. Klid, v říjnu se nám zase vrátí. A Žižkovská noc za rok.