Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

Příběh Dálavy zní trochu jako filmový scénář... Když začala zpěvačka Julia Ulehla pátrat po svých českých předcích, zjistila, že je pravnučkou vědce a etnografa Vladimíra Úlehly, který napsal knihu o lidových písních z oblasti moravské Strážnice Živá píseň. Jelikož kniha obsahuje i notové zápisy, seznámila se i s melodiemi, které ji zaujaly natolik, že se rozhodla přivést je k životu. Netrvalo dlouho a přišel první koncert v Česku, kde tento příběh pochopitelně rezonuje nejvíc.

Ulehla na začátku koncertu poznamenala, že koncerty u nás jsou pro ni velmi specifické. Zatímco v jiných zemích svá vystoupení doplňuje o překlady původních textů do angličtiny, tady by něco takové nebylo na místě. Na zpěvačce byla patrná i nervozita, kterou přisuzovala tomu, že tuzemské publikum textům skladeb rozumí, zatímco ona je musela složitě překládat a naučené je má vlastně foneticky. Po celou dobu se taky snažila mluvit aspoň v útržcích česky, čímž sama sebe rozesmávala. Stejný efekt to ovšem mělo na publikum, které si svým bezprostředním chování podmanila stejně dobře jako svým zpěvem.

Její silný vokál se klenul vysokým prostorem sálu a bylo snadné si představit, jak se rozléhá nad úrodnými lány moravského Slovácka. Hlas v jemných polohách pouze v doprovodu kytary nebo violoncella konejšil, v hlasitých momentech, kdy se rozezvučela celá kapela, sílil a nabýval kontur objemného sopránu. Pokaždé byl ale naplněný emocemi a plně prožitý. Prosté moravské texty se silným americkým přízvukem vytvářely jakousi zónu bezčasí a mimoprostoru.

fotogalerie z koncertu zde

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie v jeho rukou ožívaly rockovým feelingem, který zabředával do noisových a jazzových poloh. Jeho komplexní hra zahrnovala gradující sóla, hlukové plochy, perkusivní hru i jemné vybrnkávání; a v hlavě se tak vynořovala jména jako Jimmy Page, Jimi Hendrix nebo John Butler. V kombinaci se skvělou rytmikou využívající někdy spíše kmenové motivy dostávaly skladby opravdu zcela nový rámec.

Lidová píseň se v Česku (a obzvláště v Čechách) dostala z různých důvodů až na okraj pozornosti a kromě výjimek, jakými byly na přelomu tisíciletí kupříkladu Čechomor, nemá větší posluchačský dosah. Ani já nepatřím mezi nadšené vyznavače folklóru, nicméně jsou zážitky a kapely, které dokáží člověku změnit perspektivu a přinutí ho k zamyšlení, zda by tomu nemělo být jinak. Dálava.