Sto roků v šachtě žil: inspirace od obratníku Raka

Poslední den na Colours svádí ke snaze vyždímat z končící akce maximum, ochutnat co nejvíce z barev, které známe nebo naopak chceme – i pomocí náhody – poznat. Letošek jsem se snažil o druhou možnost. A to jak s inspirativními osobnostmi v Meltingpotu: architekt Adam Gebrian (společensky odpovědná architektura), ekonom a intelektuální vůdce John Perkins společně s teoretickým fyzikem a filozofem Amitem Goswanim (revoluce vědomí) či novinářka, ředitelka BBC World News Liz Corbin (důvěra v média vs. fake news). A pak také ve společnosti výrazných hudebníků jiných než euro-amerických kultur.

Dobet Gnahoré měla za zády kapelu, která pro její hlas vytvářela hypnotický podklad na pomezí chillu, rocku inspirovaného jazzem a orámovaného afropopem. Zpěv byl mixem mnoha jazyků, z nichž většina rozeznala jen francouzštinu a angličtinu. Univerzálním jazykem promlouvala skvělá kytarová sóla, avšak nejdominantnější – a také univerzální – byla řeč těla Gnahoré. Souhra rytmu a svalů v nevídané kombinaci kondora i lvice strhával ještě více než hrdelní výkřiky, které se nesly daleko za hranice areálu.

fotografie z posledního festivalového dne tady

Odpovědí na Gnahoré byla další držitelka Grammy: Oumou Sangaré. Odpověď méně hypnotická, ale více roztančená a blíže popu. Ani zpěv se neztrácel v tolika zákrutách, navíc plnil základní cíl: rozdávat radost a štěstí. Závažnost v textech je přitom zpěvačce vlastní, vždyť i na novém albu Mogoya (Lidé dneška) komentuje společenská témata dotýkající se její malijské domoviny: sebevraždy mladých, emigraci, dezinformace a další. Sama je dokonce spolupracovnicí OSN a dlouholetou bojovnicí proti předsudkům všeho druhu. Koncert vygradoval ve chvíli, kdy zpěvačka a vokalistka začaly tančit vířivé tance, při nichž paže létaly velkými ladnými oblouky kolem rotujících těl. To probudilo i hráče na loutnu kamalengoni, který předváděl jakýsi shuffle s bláznivou frekvencí střídání nohou. Velké finále pak přišlo se sborově zpívaným „Oumou Sangaré, Oumou Sangaré, Oumou Sangaré“, kdy už byla strusková plocha před stagí jedním velkým tanečním parketem.

fotografie z posledního festivalového dne i tu

V posledním exotickém koncertu letošních Colours zazářil indický slide kytarista Debashish Bhattacharya, hrající na dvaadvacestistrunnou chaturangi. První část koncertu patřila především jeho dceři, zpěvačce Anandi Bhattacharya. Jímavý hlas se proplétal složitými stupnicemi tajemných melodií, v nichž se realita mísí s fikcí a čas si dělá, co uzná za vhodné. V druhé části již dominoval sám mistr, produkující zprvu roztříštěné melodie plné vibrujících slidů, které postupně gradovaly do exhibice indického el mariachiho. Velmi působivé byly i výměny s hráčem na tabla, který dokázal perfektně napodobit jeho hru, a to nejen rytmicky, ale do jisté míry i tonálně. Neskutečně hbité prsty patřily Bhattacharyovu strýci Subhasisu Bhattacharyovi.

Svody africké a asijské hudby jsou lákavé a Colours of Ostrava dávají možnost jich poznat dost a dost.