

Každý den
Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.



Hudba jako pohon, víra i katarze, umění coby sociální protest i novodobý městský rituál. Kostýmy i nástroje z plechovek, kusů plastů i vyřazených motorů.



Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.



Včerejší textovka značí cestovní horečku v tom nejlepším, pachatel pochází z Rotterdamu, ale na tom zase tak nezáleží. Těšíme se všichni.


Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?


Good Things Will Come After the Pressure, říkají Sault. Pokud by kolekce reprezentovaná stylizovanou zapálenou sirkou mohla předznamenat nový začátek, první kapitolu, první jednání, tak jsem v týmu.



Žebříčky jsou teprve ve výrobě, ale zase je zřejmé, že holky si letošek tak trochu přivlastnily. Znovu. A znovu zaslouženě.



Konstantou zůstává doširoka rozkročený program, kde se tradiční flamenco potkává s hyperpopem i rapem, nechybí ani garáž nebo elektronické vylomeniny.



Návštěva Zlomeného světa je fascinující zkušeností, pečlivě inscenované kompozice jsou zdánlivě narušené nejrůznějšími zásahy, konflikty i poťouchlostmi.



Potkávám občas na trhu na Kubáni kamaráda Štefana, kterého znám sto let ze Sedmičky, vybavuji si situaci, jak mi před pár lety právě tam říkal, že jeho syn se domluvil s radnicí a otevřel si v tamním podchodu galerii.



Málokdo dokáže tolik zásadních nesnází dneška komentovat tak elegantně, hravě a důrazně jako klíčový triumvirát slovenského punk rapu. Škola hrou. Co si čakala?



Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky.



Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.



Nejvyšší čas zahájit sezónu, kdyby už dávno nebyla zahájená. Podobným tempem to jede vlastně neustále, je na čase se nadechnout.



Jsem z náporu posledních týdnů tak vedle, že jsem začal poslouchat podcasty. To by mě v životě nenapadlo. Jako není jich moc, ale reálně je fakt poslouchám.



Full Moon 15 je hodně jiná deska, pět let s sebou přineslo řadu změn: na scéně, v žánrech, ve vkusu. Předchozí kompilaci vládly kytary, tady řádí rap, elektronika a tanec...



„Náš život je hlavně o budování jiných světů a skrývání toho pozemského,“ říká estonský zjev, jehož můžete zahlédnout na několika koncertech u nás.



Poděkování to vystihuje nejlíp, ať v rámci dějinné úlohy nebo neustálého připomínání určitých zásad a principů. Solidarność, tedy solidarita. Kam se to slovo ztratilo?