




Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky.
Deset let od první návštěvy Topolového hájku, do další zbývá sotva pár desítek hodin. Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky. Může za to okamžité okouzlení, malebné prostředí, výjimečná atmosféra i celý ten první víkend, tragicky rozlomený ve dví. A pravděpodobně i spousta dalších věcí. Už nějakou dobu v duchu vidím siluety karpatských hřbetů, přístupovou pěšinu od hřiště i nečekané přítmí, které zmiňovaný remízek nabízí, těším se na kafe z Tunsgram stanu i další tamní bonusy, a dokonce i na ten arzenál roztodivných lahví všemožných tvarů i charakterů, které mají místní nebezpečně v pohotovosti snad v každé kapse. Pohostinný kraj. Chybět nebude ani tradiční Full Moon Stage v podobě stánku, o kterém nám každý rok někdo říká, že ho v areálu nemohl najít. Ale je tam a bude, věřte tomu, spolu s námi a letos dokonce (snad) i s překvapením.
V sestavě tradiční koncentrace kamarádek a kamarádů, podobně jako v publiku, letos přijede i techno z Duluthu nebo Modeláři, ale vlastně na tom zase tak úplně nezáleží. Říkat o oblíbených akcích, že je jedno, kdo tam hraje, je klišé, ale v případě tasovského festivalu platí dvojnásob. Stejně je to vždycky krásné, navíc mám už nějakou dobu pocit, že si ten festival s námi všemi dělá tak trochu, co chce. Pokaždé se to odehraje trochu jinak, než si člověk představuje, pokaždé se dostaví jakýsi domácký pocit, který vede k přesvědčení, že jsem pod topoly někoho potkal, abych se pak dozvěděl, že ona osoba byla ve stejnou dobu na druhé straně republiky. Ale i to ke kouzlu Besedy patří, naštěstí. Erika Bornová vídá kolem svého domu Traudi Schönfeld, já ve stínech stromů rozeznávám úplně jiné obrysy, jiné, ale podobně známé, podobně nedosažitelné. V letošním roce plném výročí jich bude bezpochyby ještě víc. Jak také jinak, bude to podesáté.
Erika Bornová – Stíny horkého léta Traudi Schönfeld, Galerie Václava Špály, Praha, do 24. 8. 2025
Taky občas vidíte duchy? Letní výstava Eriky Bornové má úžasnou expozici i zpracování.
Trilok Gurtu: Hudba jako modlitba, rytmus jako jazyk duše
„Ticho je důležité, ale ještě důležitější je prostor.“
Colours of Ostrava 2025: Full Moon Stage, kapelní portréty, Dolní oblast Vítkovice
Full Moon Stage ještě jednou, tohle se velmi povedlo.









Singl Ordinary World se narodil stejného roku jako já a pamatuju si ho od raného dětství.



Láska a laskavost jsou v dnešním světě projevem vzpoury, tím více bychom se jich měli držet.



Procházím ulicemi, které tě tolik inspirovaly, a ani se o nich nesnažím psát. Lépe než ty o Benátkách to nikdo nesvedl, všechny pokusy působí předem marně.



Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.