„Náš život je hlavně o budování jiných světů a skrývání toho pozemského,“ říká estonský zjev, jehož můžete zahlédnout na několika koncertech u nás.
„Půlnoční samuraj moderního popu.“ Tak estonský umělec, který se po deseti letech sólové kariéry představí poprvé v České republice, představuje sám sebe. Výstižné i skromné, Martova podivuhodná tvorba nabízí mnoho dalších rovin. Hned v rámci recenze prvního alba Humanista přišlo v magazínu The Wire přirovnání k Davidu Bowiemu, následovala jména jako Anohni nebo Gary Numan a podobně bychom mohli pokračovat ještě nějakou dobu. Aviho tvorba je unikátní a sevřená, nezapře naivní potenciál futurismu ani nostalgický opar minulosti, ve které se technokracie ještě nezdála tak nebezpečná. Here Future Smells Like Perfume...
Feather (Vega Never Sets, 2020)
„Rád bych, aby moje nová deska připomínala modrou část plamene – aby byla zářivá, ale zároveň hluboká a pevná,“ tvrdil Mart Avi na jaře 2020 v rozhovoru pro Full Moon. Právě takové je Vega Never Sets, jedno z nejlepších Aviho alb, které vyšlo na sklonku prvního pandemického podzimu, v době, kdy samota a izolace ztratily i poslední zbytky půvabu.
Blind Wall (Rogue Wave, 2016)
Richard Foster ve svém textu pro The Quietus nazval Marta Aviho „neoprávěněně nabytým géniem, Lokim 21. století, který se naboural do vašeho smartphonu“. Blyštivé a lákavé? Možná, zároveň mrazivě přesné. Druhé album Rogue Wave je plné chytrých a chytlavých melodií, které každým poslechem vykvétají do krásy a košatosti.
Back2Light (Other World, 2018)
Mart Avi v prvních letech kariéry nekoncertoval, nebo jen velice zřídka. Posléze mu ale došlo, že právě naživo se mohou jeho kultivované a zvukově dotažené nahrávky změnit v nebezpečné bestie. Na jeho vystoupení v tallinnské postsovětské diskotéce KuKu Klubi roku 2017 nezapomenu nikdy. Stísněná atmosféra s vydýchaným vzduchem, klub o velikosti saunového bazénu praskal ve švech a na improvizovaném pódiu uprostřed se svíjel v dlouhém deckardovském kabátě protagonista postžánrové asambláže, obložený třemi lacinými počítačovými monitory, na kterých běžely futuristické projekce. Fascinující.
Lost Weekend (Blade, 2022)
Jediné Aviho album, které nevyšlo na podzim, což je skutečnost, na kterou se budu muset ještě zeptat. Na Blade futuristické R&B získává nečekaně pozitivní odlesk, hluboký a vášnivý rozměr vyžadující pestrou a vytříbenou schopnost imaginace. Postavě ve slušivých padnoucích šatech na obalu chybí tvář, máme si tam snad dosadit vlastní? Poor, but sexy.
Spark (Vega Never Sets, 2020)
„Je-li obloha dostatečně jasná, tak ji mohu zahlédnout na kterémkoli místě na světě, což mi dává pocit trvalého pohodlí. Z nějakého pošetilého důvodu jsem právě této hvězdě svěřil roli strážkyně alba,“ říká k Vega Never Sets. Další ukázka z Aviho propracované a silné kolekce, která patří mezi vůbec nejsilnější z pandemie.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.