Jinak

Potkávám občas na trhu na Kubáni kamaráda Štefana, kterého znám sto let ze Sedmičky, vybavuji si situaci, jak mi před pár lety právě tam říkal, že jeho syn se domluvil s radnicí a otevřel si v tamním podchodu galerii.

Mezi povinnou zábavou a Lunchmeatem. Potkávám občas na trhu na Kubáni kamaráda Štefana, kterého znám sto let ze Sedmičky, vybavuji si situaci, jak mi před pár lety právě tam říkal, že jeho syn se domluvil s radnicí a otevřel si v tamním podchodu galerii. Bylo mu tehdy čtrnáct, synovi. Nevnímal jsem to nějak výrazně, nicméně do Galerie Podchod občas zajdu a těší mě, že podobné věci existují. Z Podchodu občas intervenují i jinde, v sobotu mě (zas na trhu??) Dělníci kultury upozornili, že aktuálně okupují vršovickou Kolbenovu vilu s výstavou Wounded Bodies. Běžte tam. Otevřeno tři dny v týdnu, po odpoledních, skupinovka v těžko uvěřitelné sestavě čítá Lizu Libenko, Jiřího Baštýře, Josefa Bolfa, Marka Thera, Barbory Koblasovou nebo Myslikovjanou, ale taky fakin‘ Marinu Abramović. Všechno parádně zasazené (kdybych měl okno u vany, tak v něm rozhodně potřebuji figurky od Pepy Bolfa) do prostředí vily Emila Kolbena, do které se jinak taky jen těžko dostaneme, do věžičky nás sice nepustí ani v tomhle případě, ale nemůžeme mít všechno. Vojtovi Fábrymu, který to dal celé dohromady, je aktuálně osmnáct. Hats off. Zaží(va)t město se dá i jinak.