

Každý den
Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.


Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.


Co spojuje Matthewa Herberta, Shabaku Hutchingse a obě Moruše Jany Kirschner? Právě osoba Toma Skinnera, jehož diskografie se blíží k úctyhodným dvěma stovkám nahrávek.



Nejlepší romány píší básníci. Kánon zní i z větrů levante a poniente proplétajících se nad zálivem, v ospalém městečku El Puerto de Santa María...



Hudba jako pohon, víra i katarze, umění coby sociální protest i novodobý městský rituál. Kostýmy i nástroje z plechovek, kusů plastů i vyřazených motorů.



Včerejší textovka značí cestovní horečku v tom nejlepším, pachatel pochází z Rotterdamu, ale na tom zase tak nezáleží. Těšíme se všichni.


Jedním z nejžhavějších jmen žánru je DJ K, jehož album Rádio Libertadora! je jednou z nejvýraznějších nahrávek roku. Díky rytmu, vzdoru a čarodějnictví.


Good Things Will Come After the Pressure, říkají Sault. Pokud by kolekce reprezentovaná stylizovanou zapálenou sirkou mohla předznamenat nový začátek, první kapitolu, první jednání, tak jsem v týmu.



Žebříčky jsou teprve ve výrobě, ale zase je zřejmé, že holky si letošek tak trochu přivlastnily. Znovu. A znovu zaslouženě.



Vzhledem k tomu, že se v programu letošního ročníku feslivalu Monkey Week nachází více než 100 jmen, tak prostor v podobě preview v printu nebo klipové návnady nestačí.



Návštěva Zlomeného světa je fascinující zkušeností, pečlivě inscenované kompozice jsou zdánlivě narušené nejrůznějšími zásahy, konflikty i poťouchlostmi.



Potkávám občas na trhu na Kubáni kamaráda Štefana, kterého znám sto let ze Sedmičky, vybavuji si situaci, jak mi před pár lety právě tam říkal, že jeho syn se domluvil s radnicí a otevřel si v tamním podchodu galerii.



Málokdo dokáže tolik zásadních nesnází dneška komentovat tak elegantně, hravě a důrazně jako klíčový triumvirát slovenského punk rapu. Škola hrou. Co si čakala?



Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky.



Nejvyšší čas zahájit sezónu, kdyby už dávno nebyla zahájená. Podobným tempem to jede vlastně neustále, je na čase se nadechnout.



Full Moon 15 je hodně jiná deska, pět let s sebou přineslo řadu změn: na scéně, v žánrech, ve vkusu. Předchozí kompilaci vládly kytary, tady řádí rap, elektronika a tanec...



Nějaké to tajemství nám nechte, všechno se dozvíte včas, první singl zkraje dubna, další jména brzy. Patnáct let.



S miláčky Tramhaus jsme dlouho po konci programu seděli na terase místní centrály Jalla Jalla a když jsem se loučil, slyšel jsem: „Jak můžeš teď odejít, když je tu tak hezky?“



Nevedl, jen naznačoval. Nevysvětloval, ukazoval možnosti. Svět bez něj bude bezesporu smutnější místo, bylo by mnohem snazší vědět, že tam někde je.



Člověk aby měl po ruce nějaký toolkit, jak se v podobných dnech chovat, jak nakládat se silami i náladou. Nějakou pohotovostní zásobu, krabičku poslední záchrany, jak se tomu dřív říkalo.