

Každý den
Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.


Příští pondělí spouštíme zbrusu nový web, pečlivě vyleštěný, napulírovaný a plný textů, které dosud vycházely jen na papíře.


Co spojuje Matthewa Herberta, Shabaku Hutchingse a obě Moruše Jany Kirschner? Právě osoba Toma Skinnera, jehož diskografie se blíží k úctyhodným dvěma stovkám nahrávek.



Nejlepší romány píší básníci. Kánon zní i z větrů levante a poniente proplétajících se nad zálivem, v ospalém městečku El Puerto de Santa María...



Hudba jako pohon, víra i katarze, umění coby sociální protest i novodobý městský rituál. Kostýmy i nástroje z plechovek, kusů plastů i vyřazených motorů.



Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.


Včerejší textovka značí cestovní horečku v tom nejlepším, pachatel pochází z Rotterdamu, ale na tom zase tak nezáleží. Těšíme se všichni.


Jedním z nejžhavějších jmen žánru je DJ K, jehož album Rádio Libertadora! je jednou z nejvýraznějších nahrávek roku. Díky rytmu, vzdoru a čarodějnictví.



Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?



Good Things Will Come After the Pressure, říkají Sault. Pokud by kolekce reprezentovaná stylizovanou zapálenou sirkou mohla předznamenat nový začátek, první kapitolu, první jednání, tak jsem v týmu.



Žebříčky jsou teprve ve výrobě, ale zase je zřejmé, že holky si letošek tak trochu přivlastnily. Znovu. A znovu zaslouženě.



Vzhledem k tomu, že se v programu letošního ročníku feslivalu Monkey Week nachází více než 100 jmen, tak prostor v podobě preview v printu nebo klipové návnady nestačí.



Konstantou zůstává doširoka rozkročený program, kde se tradiční flamenco potkává s hyperpopem i rapem, nechybí ani garáž nebo elektronické vylomeniny.



Návštěva Zlomeného světa je fascinující zkušeností, pečlivě inscenované kompozice jsou zdánlivě narušené nejrůznějšími zásahy, konflikty i poťouchlostmi.



Potkávám občas na trhu na Kubáni kamaráda Štefana, kterého znám sto let ze Sedmičky, vybavuji si situaci, jak mi před pár lety právě tam říkal, že jeho syn se domluvil s radnicí a otevřel si v tamním podchodu galerii.



Málokdo dokáže tolik zásadních nesnází dneška komentovat tak elegantně, hravě a důrazně jako klíčový triumvirát slovenského punk rapu. Škola hrou. Co si čakala?



Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky.



Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.



Nejvyšší čas zahájit sezónu, kdyby už dávno nebyla zahájená. Podobným tempem to jede vlastně neustále, je na čase se nadechnout.



Jsem z náporu posledních týdnů tak vedle, že jsem začal poslouchat podcasty. To by mě v životě nenapadlo. Jako není jich moc, ale reálně je fakt poslouchám.