Procitání a proplétání (Emma Ruth Rundle)
Struny dronují, vrní a Emma Ruth dokazuje, proč je mostem, pojítkem mezi snově plachou Marissou Nadler a uhrančivou Chelsea Wolfe.
Emoce jako suvenýry okamžiků (Alcest)
Hecování se zavřenýma očima, přesná akustika a periferně taky čerstvý padesátník, který vedle mě pevně svírá svou partnerku, protože prostě ví... Metal.
Ticho po bouři, bouří před tichem (Aerodrome 2018)
Atmosféra přece nejsou davy a nabitý program, atmosféra je něco, do čeho máte potřebu se vracet a tu já, alespoň zatím, nenašel.
Flashdance bez cukru (Carpenter Brut)
Chvíli jako přeboostrovaní Eifel 65, pak zase víc thrash než Slayer. Karaoke s promítnutým textem, prsa, nafouklej kondom nad hlavama i latexová brigadýrka.
Temno jménem formalita (Amenra)
Vybrnkávačka v nekonečným intru, uprostřed pulzující hluková stěna a nízkofrekvenční bicí, řev, co ti nastavuje zadek a pak dlouhé doznívání...
S tebou mě baví (svět) stoner (Pristine)
Pristine. S naprostou lehkostí servírují stonerový těžkosti, nenucenej oldschool až někam k Zeppelínům a do toho silonky zběsile dupající po tepichu.
Brutal Assault 2017: bolest s růžovou mašlí
Jeptišky v minisukních, přes hrazení postupně letí trika Pantery, Children of Bodom, gumáky, umělý péro. Poslední den letošního Brutal Assaultu...
Brutal Assault 2017: v oku bouře
Frivolní gesta, hájemství zavřených očí, bolavě pravdivá mše, hvězdy na nebi a noc za nehtama. Třetí Den Brutal Assaultu nejen s Wrekmeister Harmonies.
Brutal Assault 2017: prach, bláto a bochté
Za jednu skladbu stihnete celý grindový set, nebo klidně dva, ale i po víc než dvou hodinách u Swans platí: "Král je mrtev, ať žije král!".
Brutal Assault 2017: krev, pop a semišky
Černá se lepí v zádech, nepřiznává pot a ďábel? Smrdí na sto honů přepáleným tukem i uzenou krkovičkou. Brutal Assault po dvaadvacáté.
Ďábel v negližé (Deafheaven)
Deafheaven serou ortodox, ale své publikum naučili toužit a toužebně očekávat. Ofina George Clarka je preventivně propocená už od nástupu do půlkruhu.
Váhavý krok temnotou (Chelsea Wolfe)
Vše je čitelné, možná víc, než bych chtěl. Carrion Flowers tentokrát bez zhouby, hloubavá After the Fall popírá svou elektronickou mezihru.
Výtahem blíž (Žižkovská noc)
Láska, smrt, chcaní, tam bylo prostě všechno. Jestli měl pátek smutný oči zkušený výčepní z pajzlu U Fandy, rychlej vzestup a pomalej pád do panoptika...
Žižkovská noc, zahajovačka (fatální black pop)
Midi Lidi rádi vaří, to se dávno ví, ale Bonus v tom má jasno - nežerte vepřový, Aláh vás vidí! Mary C to s beaty vždycky sluší.
Zpěv jako zbytečnej luxus (Conan)
Rozvrzaný dveře večerní tramvaje připomínají, že jakýkoliv koncert je vlastně rituál, kterému vždycky cosi předchází a taky ho pokaždé něco následuje.
Stolní fotbal vs. noise-jazz (Supersilent)
Předpojatá realita čeká na sen, ve kterém by konečně prozřela. Nálada kolem se rychle mění, abstraktní předehru střídá dronující noir.
Brutal Assault 2016: čipový rej a mutoid people
Hudba, zázemí, strašidla, mezinárodní publikum, kasematy, zpívající prodavači nudlí, čím dál více alternativně (ne)metalových formací. Bolesti byly, jsou a budou...
Oh, It was my girlfriend! (Brutal Assault 2015)
Frontman v křiklavých spoďárech křičel na celý meetko: "Oh fans, wellcome!" A někdo dodal: "Ty Holanďani vůbec neuměj chlastat. Furt srkaj toho Heinekena, pak si daj naše pivo a takhle to dopadá!"
Groupensex s brutalitou - Brutal Assault 2015
Když mám propocený tričko a doznívá poslední song, napadá mě - všichni se diví, jak je možný, že se Keith Richards dožil tak vysokýho věku. Jenže co je větší zkáza, padesát let na koksu, nebo jedno rande s Dilindžry?